6. mistrovství Polska v iaidó 2012

O květnovém víkendu 18.-20. jsme se zúčastnili 6. otevřeného mistrovství Polska v iaidó. Početnou českou výpravu tvořili z našeho dódžó Tomáš, Zuzka, Michal J., Kristýna a Linda a Kensei „špióni“ Vašek z Kokki dódžó a Pája z Nozomi. Devítičlenný tým doplnil Michal z SBK Vyškov a Honza z Nozomi.

Vyrazili jsme v pátek v ranních až pozdně dopoledních hodinách, protože seminář začínal již odpoledne.
Šestihodinový maratón cvičení byl náročný (skončil v devět hodin večer), senseiové však
zvolili vhodný poměr cvičení a vysvětlování. Měli jsme tu čest být pozorováni a opravováni
od senseiů Jocka Hopsona, 7. dan iaidó kjóši (Musó šinden rjú), Roberta Rodrigueze, 7. dan iaidó renši (Suoi rjú), Krzysztofa Górnickiho, 6. dan iaidó (Musó šinden rjú), Henry Schuberta, 5. dan iaidó (Musó džikiden eišin rjú) a Andy Watsona, 5. dan iaidó (Musó šinden rjú). Senseiové kladli důraz zejména na správnou práci nohou a správné výšky a úhly seků, u vyšších stupňů pak na správný timming a džóhakjú.

Ubytování zajistili pořadatelé v nádherném hotelu, který jsme našli jen tak tak, chodivší
s GPS v ruce kolem něho dokola a dokola… Protože zde bydleli všichni společně, tedy
senseiové, Poláci i my, večerní párty trochu protáhla…

V sobotu otevřely vlastní mistrovství zápasy jednotlivců, kde se sešlo okolo šedesáti
závodníků. Do zápasů nastoupili všichni kromě Lindy, která zajišťovala technickou podporu
a všechny zdatně povzbuzovala (tedy nás, ne soupeře). A opět jsme si odvezli několik
krásných umístění. Prvních mezinárodních úspěchů se dočkali Michal J., který v mudach
obsadil 2. místo, a Zuzka, která získala v téže kategorii ocenění Best fighting spirit. Ve
4. danech vybojoval Tomáš 1. místo a Michal K. 3. místo. Ostatní závodili seč mohli a
všem patří obrovské poděkování za skvělou reprezentaci, kterou ocenili i senseiové!!! Třetí a
čtvrtí dani se navíc podíleli i na šinpan waza, a tak si odvážíme i mnoho zkušeností „z druhé
strany“. Zejména Hopson sensei svým komentováním zápasů udílel velmi cenné rady, a tak snad
jednou budeme vědět, jak se to opravdu dělá…

Závodní část zakončili senseiové, kteří nám předvedli nádherná enbu. Neuvěřitelně
dynamickým provedením korjú (Suoi rjú), ze kterého nám běhal mráz po zádech, nás zaujal
Rodriguez sensei, lehkosti seku a preciznímu provedení jsme se museli obdivovat u Andy
senseie. Navíc jeho ukázky Seitei iai, které prováděl na pátečním semináři, byly technicky tak
jasné a jednoduché, že nechápeme, co je vlastně na seitei tak těžkého a proč ji nedovedeme
zacvičit taky tak.

Nebyli bychom v Polsku, aby se nevyužila každá vteřina ke cvičení. Jakmile skončil turnaj,
hurá na vlastní cvičení, které trvalo přes tři hodiny! Obrovská poklona a poděkování patří senseiům, kteří
po celou dobu chodili mezi námi a opravovali. A jak nastupovala únava a cvičenců pomalu
ubývalo, měli jsme senseie téměř pro sebe a snad všichni se dočkali vpravdě individuálních
lekcí.

Večerní sajonara party se taky trochu protáhla, cosi o politých senseiích a afterparty na pokoji
snad raději nechtějte ani vědět…

Neděle byla určena závodům týmů, kdy oproti loňskému roku byly povoleny dva týmy za
dódžó, nebo zemi, takže se utkalo 13 týmů. My jsme si tak zazávodili opět všichni, tedy až
na soupeře rozptylující Lindu. Jeden tým tvořili Tomáš, Pája, Honza a Kristýna, druhý
Michal, Vašek, Zuzka a Michal. Druhý tým se sice neprobojoval ze čtyřčlenné skupiny (o jediný praporek), ale svým výkonem oslnil rozhodčí Vašek a odnesl si Best fighting spirit. Tomáš, Pája, Honza a Kristýna se probojovali do semifinále, kde nestačili na domácí Bumeikan, nicméně obsadili
3. místo. Myslím, že je to dokonce náš první mezinárodní týmový úspěch.

Po závodech jsme si opět na chvíli zacvičili, protože se připravovaly zkoušky. Zkoušek se od
nás sice nikdo neúčastnil, ale Tomáš s Michalem K. byli pozváni do komise hodnotící úroveň
kjú. A to byl úplný závěr.

Jak již bylo řečeno výše, senseiové i naši polští přátelé byli velice rádi, že jsme přijeli v
takovém počtu a podpořili jejich úsilí. Snad jsme naše vztahy posunuli opět o něco výš a
jednou se dočkáme podobné návštěvy i v Čechách. Takže ještě jednou, díky všem, kteří jsme
obětovali svůj čas a zúčastnili se, a jak říkal Hopson sensei, díky i našim blízkým, rodinám,
přítelkyním, přítelům a dalším, kteří nás ho obětovat nechali.

-pj-, -tk-