Od 24.5 do 26.5. 2013 se v polské Poznani konalo již 7. otevřené mistrovství Polska v iaidó. Tentokrát byl jeho hlavním učitelem Takao Momijama, 7. dan renši iaidó (Musó šinden rjú), který sice žije ve Švédsku, ale v Polsku má také své žáky, zejména v pořádajícím oddíle Meišinkan pod vedením Adama Kitkowského. Asistoval mu Andy Watson z Anglie (Musó šinden rjú), 6. dan iaidó, a Henry Schubert, v té době ještě 5. dan iaidó z Německa (Musó džikiden eišin rjú).
Naše výprava, původně zamýšlená jako výprava reprezentace ČR, se díky mnoha okolnostem spíše změnila ve výjezd reprezentace Kensei. Až na Michala z Šinbukanu Vyškov, který ale nakonec bohužel díky pracovnímu přetížení nedorazil, Vaška z SKBU Šinbukan Praha a Páju z Nozomi nás bylo 8 z Kensei. Výjezd jsme si naplánovali tak, aby se dal stihnout páteční trénink od 15:00. Dva letouny naší flotily, tedy Kamikaze Airlines a Coffee Arrows vzlétly z ranveje terminálu Černý most přesně v 9:10 ráno. Dva největší odvážlivci a dobrodruhové se pak vydali až v 16:30 týž den, a to prosím pěkně vlakem. Jo, škola je základ života, a když se nedaří a nejde se uvolnit, musí se holt do školy. Poučení zní, chcete-li cvičit pořádně budó, pořádně se učte . Z průběžných SMS tak můžeme usuzovat, že cesta asi třemi spoji (jedním českým vlakem a dvěma polskými poťongmi) byla zajímavá, občas velmi netradiční ve vagonech sestavených z koupelnových panelákových jader, nicméně bezpečná a v pohodě až na místo příjezdu v 03:30 ráno.
Ostatní jsme přijeli na trénink o hodinu později, za což děkujeme polskym drogam, a ani velmi četná stanoviště pomocy drogowej nepomohla cestu urychlit. Zde nutno dodat, že záměna polského slova droga označujícího silnici s českým významem označujícím cosi zcela jiného je čistě náhodná .
Cvičící z celkového počtu cca 80 byli na místě rozděleni do 3 skupin po zhruba stejném počtu. Momijama sensej rotoval po celé ploše určené ke cvičení a manažeroval skupiny pod vedením jednotlivých sensejů. Občas se u každé skupiny zastavil a přidal něco k dobru. Cvičení senseje je excelentní a má pro iai dokonalou postavu. Rychlost jeho technik, pokud ji chce opravdu ukázat, je zničující. Ale to není vše. Je velmi pozorný učitel a dokáže poradit mnoho detailů a pomůcek pro zlepšení toho kterého aspektu v technice iai. Téměř rovnocenně mu však sekundovali i další učitelé, a to Watson sensej a velmi zkušený Schubert sensej. Všichni tři jsou navíc mezinárodní rozhodčí a zasedají i v mezinárodních zkušebních komisích. Cvičení tak příjemně plynulo až do 19:00, kdy byl konec.
Po cvičení jsme vyhledali hostel, který bych pár set metrů pěšky od haly. Dům, který vypadal jako sídlo squatterů již z venku… a uvnitř nás o tom jen dále ujišťoval, se v posledním patře ukázal jako nádherně a příjemně zařízený hostel. To, že naše příjemně strávená noc na dřevěných postelích byla i naší poslední, jsem se tak nějak mimochodem dozvěděl o den dříve z SMSky poslané z hostelu na telefon. Nějakým nedopatřením jsem posunul datum rezervace o den dříve…, tudíž končila i o den dříve. A volno neměli. Naštěstí je v Poznani tolik hostelů a tak krásných, že po chvíli chození a ježdění v dosahu toho původního jsme nalezli dva jiné a bylo vyřešeno. Jak je Poznaň krásná, jsem pak poznal osobně v noci při 20minutové procházce na vlakové nádraží s nefunkční GPS, orientujíc se jen pomocí cedulí na ulici. Ale i to fungovalo. Naše dva poutníky jsem na nádraží našel. Z pěší cesty nebyli úplně nadšení a je pravda, že jsem ji původně neplánoval. Situace se rapidně změnila až po večerním uzamčení areálu parkoviště u haly, kde oba naše letouny stály .
Druhý den začalo mistrovství Polska mezi jednotlivci. Kategorie zahlcené Čechy byly obsazeny i velmi kvalitní polskou konkurencí. A proto do Polska také rádi jezdíme. Polské iaidó je velmi kvalitní a Poláci jsou velmi silní soupeři. Bojovat s nimi je radost. A to je také hlavní smysl soutěže v iaidó. Učit se být lepší než jsem za pomoci silných a kvalitních soupeřů. Já i Pája jsme měli možnost učit se i z opačného tábora zápasiště díky tomu, že jsme mohli opět dělat rozhodčí. Pod zkušeným vedením všech sensejů jsme mj. diskutovali o mnohých těžkých momentech v rozhodování a ptali se na mnohé věci. A dostávali jsme cenné rady a doporučení.
Kategorie jednotlivci pro naši výpravu skončila dobře. Vašek z SKBU Šinbukan Praha vybojoval 3. místo v kategorii 2. dan. Vyřadil ho velmi silný Kamil Orciuch z Bumeikanu, žák Lukazse Machury. Moje maličkost se prokousla kategorií 4. dan až k mnohaletému duelu s Adamem Kitkowskym. Tento velmi zkušený a silný, vlastně kolega, jelikož je také vedoucí reprezentace iaidó, je mým soupeřem dost často. Tentokrát byl lepší a zvítězil. Byl to velmi silný souboj. Osobně jsem udělal chybu na začátku, kdy jsem dost přepálil bojovnost a rychlost první volené korjú katy, a to mi nadále rozhodilo energii a dýchání. Tento nepoměr se pak projevil ve zbylých čtyřech kata Seitei iai. Naši ostatní kolegové bojovali jako lvi, skoro všichni prošli poolem a mnoho z nich skončilo těsně pod medailovými koly. A velkou oporou nám byla Petra, která sice nezávodila a jela jen na seminář, ale fandila a hlavně fotila, tak máme z čeho vybírat foto.
Po skončení závodů následovalo cvičení, ve kterém sensejové shrnuli nejčastější chyby a ukázali nám, čeho se vyvarovat a jak si s tím poradit. A to je další velmi důležitá věc závodů v iai. Na těchto národních úrovních je prostor a čas k takovému praktickému zakončení, které je dobré jak pro adepty taikai, tak pro rozhodčí. Dozvědět se chyby a mít šanci je opravit.
Večerní sajónara párty byla skvělá. Velmi dobré jídlo, ale hlavně… sensejové. Momijama sensej si k nám na skoro 45 minut přisedl a povídal o iaidó a o různých technikách cvičení, příhodách a o vývoji iaidó. A tak je to vždy. Mnoho skvělých věcí o iaidó se dozvíte právě večer při sklenici něčeho dobrého v přátelské atmosféře. Když sensej vidí zájem a dychtivé zraky a uši doplněné vhodnými otázkami, stává se z něj nevyčerpatelná studnice informací. Já jsem strávil pár drinků v diskusích o korjú a seitei s Watson a Schubert sensejem a bylo to také super. Jo, jen… nepijte v Polsku drink jménem šialeny pes…
V neděli byla královská disciplína – týmy. My jsme měli dva týmy. ČR A ve složení Tomáš, Pája, Vašek, Kristý a ČR B ve složení Honza, Jirka, Michal a Zuzka. Každý tým zvolil vhodnou strategii, provedli jsme bojový pokřik na posílení spiritu a vyrazili do boje. Ani jeden z týmů si nevedl špatně. Všechny polské týmy byly velmi silné. Bohužel náš tým ČR B narazil hned v prvním zápase K.O. systému na favorizovaný Meišinkan. A s tímto polským nejsilnějším týmem se ČR A potkal ve finále. Byl to právě pořádající Meišinkan Adama Kitkowského ve složení Dawid G., Jarosław G., Tomasz A. a Adam K. Naše složení v tomto zápase bylo: moje maličkost, Pája a Vašek, Kristý byla v tomto případě náhradník, který musí v případě potřeby zastoupit jakoukoli pozici. První jsem šel já a proti sobě jsem měl opět Adama. Sebral jsem všechny své síly a zkušenosti, co mám, a vložil jsem je do tohoto jediného zápasu. A tentokrát jsem Adama porazil. Potom byla Pája a předvedla skvělý výkon a také zvítězila. Nakonec šel Vašek. Nenechal nic náhodě a velmi koncentrovaným výkonem i on porazil svého soupeře. A tak jsme se stali mistry Polska v iaidó mezi týmý pro rok 2013.
Tím to ale neskončilo. Následovalo ohlášené a velmi očekávané enbu sensejů. Již den před tím Momijama sensej u večeře avizoval, ať se dobře díváme, že nám něco ukáže. A bylo na co se dívat. Sensej se proměnil v dynamitovou nálož, která vždy s dalším začátkem kata explodovala a přesně mířenými seky vystřelovala svou energii do okolí. Lehkost a přitom prudkost jeho cvičení a také obrovské seme na soupeře bylo úžasné. Ale ani ostatní sensejové se nenechali zastínit a předváděli precizně prováděné katy. Rozhodně bylo z čeho se učit.
Potom následovalo cvičení v rámci příprav na zkoušky, které jsme mohli využít i my, přestože nikdo z nás zkoušky neskládal. Zkoušky následovaly po obědě a já jsem si tradičně užil pozici zkušebního komisaře ve skupině zkoušejících v kategorii do 1. kjú. Druhá komise zkoušela až do 3. danu. Po zkouškách a obědě následovaly ještě cca 2 hodiny volného cvičení. To jsme museli bohužel (poprvé) z organizačních důvodů některých členů opustit. Je to velká škoda, ale věřím, že to příště zlepšíme. Cesta do deštivého a zmraženého českého údolí proběhla bez problémů.
Letošní mistrovství Polska se nám velmi vydařilo. Nejen medailově, ale počtem členů, větším než minulý rok. Všichni se vrátili s novými zkušenostmi a poznatky a lepší, než odjížděli. A to je pro dódžó to podstatné.
Galerii najdete zde
