Iaidó se cvičí nejprve s dřevěným mečem bokutó, později se přechází na kovový meče iaitó a pokud cvičenec dostatečně dobře ovládá iaitó, může přejít na ostrý meč (šinken), katanu. Je však třeba mít na paměti, že katana je opravdu velmi ostrá. Přestože se dnes šíří různé jiné názory, je postupný systém výuky bokutó-iaitó-šinken v Japonsku standardní v drtivé většině dodžó.

Je rozhodně dobré poslouchat a následovat výuku svého učitele. Chybou dnešní doby je příliš dostupných informací (zejména přes internet) i začátečníkům bez zkušeností, kteří cvičení chápou pouze intelektem a nemají zažitou duševní a fyzickou zkušenost. Cesta iaidó je cesta rozvoje mysli a ducha skrze fyzické cvičení vlastního těla a mysli a techniky meče. Je třeba věnovat mnoho času a mentálního i fyzického úsilí k dosažení tohoto cíle.

Vnějším cílem iaidó je dovednost tasení a ovládání meče. Vnitřními cíli jsou harmonie s přírodou, vesmírným principem a sebezdokonalení. Současné iaido je tedy prostředkem duševního rozvoje. „I“ v iaidó odkazuje na existenci těla a ducha, „ai“ na přizpůsobivost obou při změně situace a „dó“ na umění, které se stává cestou života.