Mám rád hory a od mala jezdím na běžkách. A tuto zimu je na horách stále mnoho sněhu, tak když to jde vyrazím. Stejně jako dnes. A nebyl bych to já, kdyby to nebylo až na doraz. Takže zase 50 km po hřebenech a do mrtva…tedy klasickým běžeckým stylem. Ale proč to sem vlastně píšu.

Kendó i iaidó má s běžkami společného víc, než si myslíte. Začnu od pozice chodidel. Prostě rovně a vpřed, běžecká stopa vás křivě nepustí. Tím pádem boky a ramena, celé tělo přímo vpřed. A ruce? Pohyb jako při suburi, jenom níž. Soupaž, nebo stříďák, za 50 km uděláte milion suburi. A pak….odraz. Kotníkový odraz zadní nohou. Potřebujete ho v iai a ještě více v kendó. Hodné lidí v obou umění pouze ťape, aby se pohnuli vpřed. Ťap pravá, ťap levá. Ale to na běžkách nefunguje a v kendó a iai také ne. Až na to, že v kendó i iai se i přesto pohnete. Špatně, ale pohnete. Na běžkách ne. Na běžkách se musíte odrazit ve chvíli, kdy je z přední nohy stává zadní zadní, tlakem dozadu a dolů, aby jste přimáčkli komoru namazanou stoupacím voskem na sníh a mohli se pohnout. V botě vlastně tlačíte tou částí chodidla, co v kendó. Ani na běžkách není pata na zemi. Na běžkách navíc trénujete obě nohy rovnoměrně. Mažu levou běžku víc, protože mám z kendó silnou levou nohu. Vždy to levou proklouzne. Dne jsem to udělal jinak, obě komory namazal stejně a odrazy dělal rovnoměrně. Levou tak nepřetěžuji a pravou posiluji.

Na běžkách používáte celé tělo, ruce podporují nohy. Přes zadek a břicho přenášíte sílu rukou a nohou do země. V iaidó a kendó potřebujete sílu jen nohou, přes břicho a zadek přenést do rukou s mečem.

A tak jako v ken a iai to musíte opakovat tisíckrát aby jste něco pochopili, na běžkách je to stejně. Osobně mám cca do 30 km dost sil. Pak už žádné. A to teprve začíná být zajímavé. Od 30 do 50 km musím vnímat každý pohyb a bez propracovaného pohybu harmonie těla na těch běžkách prostě umřete. Takže běžky, kendó i iaidó začínáte zdokonalovat do hloubky až když nemáte žádnou sílu navíc.

Doporučuji běžky jako vynikající doplněk ke kendó a iaidó. Navíc jste na čerstvém vzduchu na vrcholcích hor, s krásnými výhledy, nebo v šílených sněhových bouřích. Prostě v kontaktu s přírodou. A v dojo pak těmi odrazy trháte parkety.

Právě studuji novou část, jak potom dni večer zvednout ze židle… Až zjistím i to, těšte se na pokračování 😊