Předchůdcem kendó je bojové umění kendžucu (umění boje s mečem ve smyslu technik pro zabití – setsunin-tó, meč beroucí život), které vzniklo v Japonsku v dávných dobách jako součást denního života samuraje.
Dnešní kendó má zejména sportovní a výchovný charakter (katsudžin-ken, meč život dávající), na rozdíl od útočného kendžucu. Cílem kendžucu bylo porazit nepřítele v otevřeném souboji v tradičním japonském oděvu samurajů (nebo jakkoli by se případně samurai vyskytl s této situaci), nebo bitvě ve zbroji joroi. Postupně se měnily cíle tohoto umění a metody zabíjení se změnily v metody seberozvoje, sebezdokonalování a v úsilí pomoci v tomto snažení co neširší veřejnosti. Kendžucu se tak pomalu měnilo v kendó.
V dnešní době se jedná se o velmi akční, rychlé bojové umění. Jeho zastřešující organizací je Celojaponská federace kendó (Zen kendó nihon renmei – ZKNR) a na mezinárodní úrovni pak Mezinárodní federace kendó (IKF) se svými kontinentálními federacemi, kterou pro Evropu představuje Evropská federace kendó (EKF). V České republice je jedinou zastupující organizací Česká federace kendó (ČFK), jejímž plnohodnotným členem samozřejmě jsme.
Kendó se cvičí nejprve s dřevěným mečem bokutó, při kterém si adept osvojuje základní techniky zásahu na patřičné části těla (Bokutó ni yoru kendó kihon waza keiko hó) . Tento složitý název v sobě skrývá poměrně ucelený nekontaktní a jednoduchý koncept technik používaných v kendó, který se v Japonsku vyučuje již od prvních krůčků dětí (cca do 13 let). Následně se vyučují kata (Zen kendó nihon renmei kendó kata). Jedná se o sestavy původních technik kendžucu několika stylů, dnes však změněných k nepoznání. Dá se říci, že slouží k pochopení vyšších principů, než jsou technické. Mnohem více, než u Bokuto ni yoru kendó kihon waza keiko hó je zde kladen důraz na vzdálenost (maai) a načasování (ma). V pokročilém stádiu vývoje cvičence se pak mohou cvičit s imitacemi cvičných mečů s tupým ostřím (habiki). Nejpokročilejší učitelé (sensejové) pak cvičí i s ostrými meči.
Souběžně s výcvikem kat se cvičí s bambusovou obdobou skutečného meče, šinajem, která je hlavním nástrojem pro provádění technik v kendó. Nejprve se cvičí stejné základní techniky jako v kihonu a katách, nicméně již s kontaktem na soupeřova chráněná místa ochrannou zbrojí bógu. Později se přechází na cvičení v ochranné zbroji bógu a další pokročilejší techniky, jako je volný boj (džigeiko) a zápas (šiai).
Je rozhodně dobré poslouchat a následovat výuku svého učitele, kopírovat jeho techniku a postupy. Chybou dnešní doby je příliš dostupných informací (zejména na internetu) i začátečníkům bez zkušeností, kteří cvičení chápou pouze intelektem a nemají zažitou duševní a fyzickou zkušenost. Cesta kendó je cesta rozvoje mysli, ducha a těla skrze tvrdé a náročné fyzické cvičení vlastního těla, mysli a techniky meče. Je třeba věnovat mnoho času a mentálního i fyzického úsilí k dosažení tohoto cíle. Dá se říct, že to je kvalitní systém cvičení pro celý život.
