K napsání tohoto článku mě vedou omyly, které vidím ve svém okolí z řad lidí věnujících se praktikování umění boje s japonským mečem. Nejčastěji z řad iaidó a kendžucu, méně pak z řad kendó (nejspíše proto, že kendisté nemají tak častou potřebu se k reálnému meči dostat). V článku se budu zabývat koupí meče a jen povrchně se dotknu technologie a kvality. Cílem článku je otevřít Vám oči, přimět Vás přemýšlet a nastínit skutečnost, že vybrat si meč (skutečnou zbraň) není věcí internetových obchodů, burz nebo českých antikvariátů. Je to široká problematika vyžadující Vaši pozornost a energii
K napsání tohoto článku mě vedou omyly, které vidím ve svém okolí z řad lidí věnujících se praktikování umění boje s japonským mečem. Nejčastěji z řad iaidó a kendžucu, méně pak z řad kendó (nejspíše proto, že kendisté nemají tak častou potřebu se k reálnému meči dostat). V článku se budu zabývat koupí meče a jen povrchně se dotknu technologie a kvality. Cílem článku je otevřít Vám oči, přimět Vás přemýšlet a nastínit skutečnost, že vybrat si meč (skutečnou zbraň) není věcí internetových obchodů, burz nebo českých antikvariátů. Je to široká problematika vyžadující Vaši pozornost a energii.
Na úvod je nutné říct několik skutečností. Na rozdíl od doby, která skončila v Japonsku reformou Meiži (1868), v současné době se vše kolem mečů ještě více specializovalo. I když i před reformami Meidži platilo, že existovali specialisté na výrobu mečů (kteří měli dále několik podskupin) a specialisté na boj s meči, nikdy nebyly tyto skupiny tak oddělené a vzdálené jako dnes. Dříve poznal dobrý šermíř kvalitní meč lépe než dnes, jelikož s ním byl v každodenním kontaktu a měl zkušenost s jeho reálným použitím. Dnes jsme od praktického použití meče v boji (naštěstí z hlediska míru) upustili, přestože se mnoho lidí učí s mečem zacházet.
Lidi, kteří se zabývají meči, tak můžeme rozdělit do tří skupin. Máme zde odborníky, kteří meče vyrábí, vyznají se v metalurgii, historii atd. Pak máme obchodníky, kteří zas naopak vědí, co se lidem líbí, co lidé požadují, za kolik co mohou prodat a jak hluboké mívá kupující znalosti o mečích. Poslední skupinu představují lidé, kteří s meči cvičí a rozumí jejich technickým stránkám, jako je váha, prohnutí, délka, celkové chování meče během cvičení technik, usazení těžiště při seku atd. Tu pak můžeme ještě rozdělit na lidi cvičící iaidó, ve kterém je podstatou cvičení sestav kata, v nichž je uložená zkušenost a vědomost z dob bojů v jakési zakonzervované formě, ve dvojicích se cvičí pouze aplikace těchto kat a zřídka se naopak cvičí tamešigiri, přesekávání; další podkuspinu představují lidé cvičící kendó, jejichž cílem je práce se soupeřem prostřednictvím šinaj kendó. T’i většinou necvičí s mečem vůbec, případně jen na nejvyšší úrovni kendó kata. Poslední podskupinu představují lidé cvičící kendžucu, kde se mohou potkávat aspekty iaidó kat, kendó kat, techniky tamešigiri a jakéhosi volného boje s bokutó, randori. Tolik jen velmi hrubé rozdělení.
Ať si tyto skupiny, tedy odborníky, obchodníky a „bojovníky“, rozdělíte podrobněji jak chcete, čím dále od minulosti se podíváte, tím více se mezi nimi propast zvyšuje. Zásadní propast mezi nimi začíná být proto, že si tyto skupiny přestávají rozumět, protože se jejich zájmy a zkušenosti liší. Lidé meče vyrábějící a prodávající je často chápou výhradně jako metalurgickou a estetickou záležitost a z bojového hlediska uznávají jen těžké bojové meče (obvykle pro jejich nezkušenost se cvičením čehokoli vyššího než Seitei-iai, např. jakákoli korjú iai-jutsu, či korjú iai-do). Naopak lidé pravidelně cvičící většinou meč chápou jen jako věc techniky seku, mnohdy i odtrženou od náhledu na meč jako funkční zbraň. Příkladem je obecně známý fakt, že lidé zabývající se kvalitou meče uznávají jen kvalitu mečů z období Kamakura a Muromači, všeobecně meče kotó atd., a lidé cvičící budó zase chápou konstrukci meče jako meč víceméně z doby Edo a mladší, všeobecně gendai-tó, shin-tó a shin-shin-tó.
Myslím, že kdyby se obě skupiny častěji sešly a chvíli si naslouchaly, musejí nutně dojít k závěru, že kvalita meče musí být posuzována jak z metalurgického a estetického hlediska, tak z hlediska určení smyslu meče v boji s ohledem na to, zda cvičíme systém vzniklý před 16. stoletím, nebo po něm. V období Edo by si samuraj asi těžko vzal na ulici na vycházku meč vyrobený a usazený do koširae doby Muromači, vybavený přednostně pro boj v bitvách. Dlouho by ho ve svých soubojích neužil. A naopak v bitvách doby Kamakura by se meč vyrobený v době Edo jen těžko chytal proti zbrojím a těžkým mečům. V dobách minulých se rozlišovalo i koširae pro nošení ke zbroji a pro civilní pochůzky v době relativního klidu a také pro významné události a návštěvy. Více a detailněji se to dozvíte ve fundovaných odborných publikacích.
Jak si tedy vybírat meč? Odpovězte si nejprve na otázku, proč ho kupujete a co od něj chcete. Ať už bude vaše odpověď jakákoli, máte-li učitele, u něhož se vzděláváte, BĚŽTE NEJPRVE ZA NÍM A PORAĎTE SE S NÍM!!! Dokud to neuděláte, asi dále nemá smysl číst. Myslím, že odpovědi lze rozdělit zhruba následovně:
Začal jsem cvičit iaidó nebo kenjustu (ve kterém se vyskytuje část iai) a chci se vzdělávat ve cvičení. (Záměrně neuvádím kendó, zde jsou pro cvičení kata speciální sady mečů zvané habiki.)
V tomto případě Vám jednoznačně stačí meč na cvičení iaidó, iaitó. V dnešní době se jím rozumí zejména meč s neocelovou čepelí, vyrobený ze zinkohliníku a na povrchu pokoven nejdříve tenkou vrstvou mědi a potom chromem. Chcete-li jezdit cvičit i do Japonska nebo s mečem cestovat po Evropě letecky (zejména do Anglie), rozhodně si vyberte neostré iaitó s čepelí z nemagnetického materiálu. Do Japonska vás s čímkoli ostrým nebo magnetickým bez certifikátu původu nepustí a meč Vám zabaví hned na letišti. Pokud se i tak rozhodnete cestovat do Japonska s ostrým mečem, připravte se na martýrium, které zažijete v komunikaci s japonskými úřady nejen při příjezdu do země, ale hlavně při odjezdu. Vše budete muset navíc náležitě finančně zaplatit. Takový meč bude muset mít ověřený certifikáít původu.
Iaitó se vyrábí v mnoha variantách koširae i hamonů, takže si jistě vyberete dle délky i toho, co se Vám líbí. Pozor na jednu věc. V Japonsku se ceny iaitó posuzují podobně jako skutečné meče, i když v řádově jiných, nižších částkách. Máte-li tedy iaitó, které je kopií nějakého skutečného, známého nebo slavného meče, zaplatíte za něj mnohem více než za iaitó stejné kvality, ale s běžným, obyčejným koširae. Rozdíl v ceně je také významně ovlivněn délkou čepele. Za meč o délce do 2,45 šaku zaplatíte podstatně méně, než když tuto hranici překročíte. Vysocí lidé, kterí podobně jako já používají meče délky 2,60 shaku, musí počítat s vysokou cenou. Podobná situace se týká i koupě historického meče. V případě delšího meče půjde pravděpodobně o předělané tači, takže cena bude opět vyšší než cena za nový meč.
Jak je to s cenou u iaitó? Uvádím zde ceny, jak je znám z Japonska, kde meče nakupuji. Neberu v potaz žádné internetové ani tuzemské prodejce, ale kamenný obchod v Tokiu, což mimo jiné snižuje řetězec obchodníků, jejichž rukama meče procházejí. Normální iaitó se podle délky pohybuje mezi 9?15 tisíci korun. Iaita s lepším koširae (např. kožené tsuka-ito) se pohybují od 15 do 30 tisíc. Osobně si myslím, že cena do 20 tisíc korun je za iaitó naprosto dostačující a není nutné uvažovat o něčem dražším. Ale ani o ničem levnějším, než je spodní hranice, kterou jsem uvedl. Zejména na domácím trhu a různých pochybných internetových burzách či v prodejnách můžete najít meče do 5 tisíc Kč. Na konci toho článku uvedu obchodní úvahu, podle které budete moci posoudit, jaká musí být kvalita i výrobní cena takového výrobku.
Mějte na paměti jedno. I když mluvíme o iaitech na základní cvičení, musí splňovat základní parametry japonského meče, jinak s nimi nebude možné korektně cvičit. Základními parametry jsou správný tvar, správná váha, správné těžiště, správné prohnutí čepele, správná délka a také správné umístění a poměry jednotlivých částí meče.Většina čínských napodobenin mnoho z tohoto nesplňuje a Vy si tím jen budete kazit techniku. Zpočátku vašeho cvičení to nebudete vnímat, ale na kvalitě meče, resp. jeho správných proporcích velice záleží, protože se od nich odvýjí vaše kvalita cvičení a budoucí vývoj!!!
Další věcí je kvalita meče, tedy jak dlouho meč vydrží vaše cvičení. Pokud máte iaidó opravdu jen jako ?koníček? a cvičíte si jednou do měsíce, tak se to ani cvičením nedá nazvat, nemusíte dále číst. Pokud cvičíte alespoň 2x týdně 2-3 hodiny nebo častěji, případně chcete jet do Japonska, kde iaitó podléhá intenzivní zátěži ve vedru a vlhku, budete sledovat, jak se vám čínská kopie iaita rozpadne postupně pod rukama. Tsuka-ito nevydrží pot z dlaní, celkově se meč rozklíží, uvolní se cuba, habaki i seppy a nebudete s mečem moci cvičit.
Cvičím již déle, jsem na úrovni blížící se 4.danu, mám dobrou znalost své korjú na úrovni šoden a u spokojivou v úrovni čúden a rád bych investoval do ostrého, skutečného meče.
Opět platí první pravidlo: jděte nejprve za svým učitelem a promluvte s ním o tom!!!
Než budete číst dále, zamyslete se nad touto otázkou: Proč cvičit s ostrým mečem? …
Především proto, že zejména korjú je o cvičení se skutečnou funkční zbraní. Nejprve je však dobré projít si jakousi „iaitó pubertou“, která vám dovolí bez rizika zranění hluboko poznat smysl pohybů a mysli vaší školy. Budu o tom detailně psát v dalším článku. Takže nepřemýšlejte o „ostrém meči“, ale o opravdovém meči. O nesériově vyrobeném meči, který bude vyroben na míru vašemu tělu a vaší mysli. O meči s duší Vaší a toho, kdo ho vyrobil. O meči, do něhož vložíte svou investici a energii na celý život. Meč, který se stane vaším společníkem na cestě. Meč, který „bude ochraňovat Váš život“, pokud by to někdy nedejbože bylo potřeba (omlouvám se za poněkud katastrofické předtuchy vývoje světa 🙂 ). A na takovýto meč si během vašeho cvičení s iaitó šetřete.
Jak hledat takový meč? Asi není dobré chodit po českých bazarech, starožitnictvích a různých internetových prodejnách či aukcích nabízejících „zaručené kousky“. Buď Vám někoho doporučí Váš učitel, pak se tím řiďte, nebo vyhledejte někoho, kdo má certifikaci z Japonska, že mečům rozumí nebo je nejlépe vyrábí. V Čechách mnoho takový zatím není, a jediný člověk, kterého osobně uznávám proto jakým způsobem studuje a pracuje , který většinu času žije v Japonsku, ale zde má své žáky je pan Ono Hasuhana.
Proč nehledat jinak? Většina obchodníku, zejména v Čechách, vůbec neví, co prodávají, nevyznají se v kvalitě meče. Ani my se v ní ale nevyznáme. My víme, co chceme s mečem cvičit a jaké má mít parametry, ale metalurgické kvalitě nerozumíme buď vůbec, nebo jen v základní úrovni. Většina tuzemských ¨nebo zahraničních prodejců nerozumí ani tomu málu, co my. Mají ale neobyčejně vyvinutého obchodního ducha…
Nedávno jsem viděl v antikvariátu jeden „zaručeně japonský meč“ v „závratné“ ceně 20 tisíc Kč. Udělejme si malý rozbor této ceny. Antik si bude přihazovat jen 50 % k nákupní ceně (a to bych se divil, že jen tak málo). Takže meč nakoupil za 10 tisíc. Prodejce, který mu meč prodal, již zde v ČR bude mít zhruba totéž, řekněme 40 %. Takže to máme 6000 Kč. Ten, kdo mu meč prodal do ČR, bude mít totéž, 40 %. Máme 3600 Kč. Minimálně jeden obchodník bude na protilehlé straně zeměkoule se svými 50 %. Máme 1800 Kč. A nakonec tu máme výrobce, který prodává s alespoň 30% ziskem, čímž jsme se dostali na takřka výrobní cenu – 1260 Kč. A jelikož je dovoz víceméně načerno, nejsou tam ještě daně atd., které byste mohli platit. Takže pokud tomuto zaručenému meči z antiku naletíte, koupili jste něco z válcovaného plechu odněkud z Číny, čehož výrobní hodnota se pohybuje někde kolem 1500-2000 Kč. Otevřete oči! Úplně totéž platí o různých „značkových a zavedených“ internetových výrobcích a prodejcích chrlících z Číny tisíce ostrých čepelí osazených do čehosi, čemu říkají košiare, a fungujících jako internetové obchody v Evropě a občas v Čechách.
Můj závěr z této finanční rozvahy je, že když koupíte za 15 tisíc neostré iaitó, budete mít meč o mnohem vyšší kvalitě než „toto“.
K této problematice si dovolím ještě jednu malou ekonomickou úvahu. Již několik let se svět řídí jednoduchým ekonomickým modelem – vyrábět co nejvíce za co nejméně. O tom, jak moc je tento systém správný a funkční, se nebudu rozepisovat. Faktem však je, že nůžky mezi výrobní a prodejní hodnotou se v některých oborech rozevřely natolik, že došlo k zásadnímu porušení poměru výkon/cena. Meč, ať už je to iaitó nebo šinken, je výrobek, který je závislý na kvalitě vstupních materiálů a pečlivosti lidské práce. Šinken samozřejmě o to více. I zde je sice možné různou optimalizací výroby a hlavně dlouholetým opakováním a vypilováváním výrobních procesů dojít ke snížení nákladů. Ale není to možné do nekonečna. Jakmile budeme stále tlačit na snižování ceny, jednoho dne budeme muset sáhnout na kvalitu výroby a vstupních materiálů. Obávám se, že právě to se stalo.
Zejména u šinkenu jako produktu výhradně ruční práce myslím, že k optimalizaci výroby během bezmála tisíce let již došlo. Pokud budeme chtít meč vyrobený přímo z tamahagane, bude cena opravdu vysoká již jen proto, že v Japonsku je jedno jediné místo, kde se tamahagane tvoří. (Tamagahane je ve stručnosti výstupní materiál po zpracování železitého písku tavbou, který se vstupním materiálem pro výrobu čepele japonských mečů. I v Evropě je k dostání omezené množství. Mnohdy se cena 1g tohoto materiálu rovná 1g ceny zlata. Některé prameny uvádějí cenu kolem 10-15 Kč/1g). To je rozdíl ve vstupní ceně materiálu, oproti minulým stoletím, kdy výroba mečů kvetla a tamahagane se vyrábělo mnohem více. Snižujeme-li pak cenu na straně lidské práce sériovostí a množstvím vyrobených kusů nebo přenecháme-li výrobu strojům, odosobňujeme a přetrháváme pouto mezi prací = poslání. Degradujeme celý proces na neosobní sériovou výrobu, kde zaměstnanec nemá k výslednému produktu jiný vztah nežli způsob, jak si zajistit peníze, a je mu prakticky jedno, zda bude plést na tsuka oplety, nebo plést proutěné košíky. Zejména u skutečného japonského meče, který je obestřen i dávkou nutné posvátnosti a spiritualismu a kde se při výrobě snoubí i obřady tělesné a duchovní očisty, nemůžeme pak meč vyrobený průmyslově nazvat jinak než ostrý meč. Nikoli šinken, meč s duší.
Jaké mám tedy možnosti? Jednoznačně snížit řetěz mezistupňů mezi výrobcem a sebou samým a tím zvýšit výrobní hodnotu koupeného meče a získat větší kvalitu. Dále zjistit výrobce a výstupní kvalitu, aby se nestalo to, že sice snížíme počet prodejců a částečně cenu, ale výstupní kvalita zůstane stejná a jediný prodejce má neuvěřitelně velkou marži. Nejprve si musíme říct, o jakých cenách a kvalitách se bavíme. Pokud se rozhodneme, že chceme nově vyrobený meč shin-shinto, že bude vybraný nebo vyrobený na míru a že bude mít certifikát původu. Pokud bude vyrobený tradiční metodou a budeme ho kupovat přes prostředníka v Japonsku, budeme se pohybovat v základní ceně někde kolem 1 milionu JPY (japonských jenů) s neomezeným horním limitem.
V délkách cca do 2,45 šaku je možné koupit starší meč, jehož cena bude nižší než cena meče nově vyrobeného. Zde je ale na zvážení, v jakém stavu a kvalitě bude čepel a koširae. Stále se držím prvotní specifikace, že chceme funkční zbraň pro cvičení. Pro koupi staršího meče musíte komunikovat s dobrým odborníkem, který Vám bude chtít poradit, ne vás oškubat. Což je zejména v Čechách prakticky nemožné. I když zde je pár odborníků, je jich jako šafránu a rozhodně je nenajdete v antikvariátech nebo na internetových burzách. Musíte je znát nebo k nim někdo Vás musí doporučit. Můžete koupit meč, který bude mít skryté vady čepele nebo se po chvíli cvičení ukáže, že musíte nemalou částku, mnohdy převyšující kupní cenu, investovat do restaurování zbraně nebo výroby druhého koširae určeného pro cvičení.
Můžete se rozhodnout i pro levnější meč, ale stále kvalitní. Doporučil bych slevit z certifikátu původu a nechat meč vyrobit některého ze žáků mečířů, kteří již mohou meče pod dohledem učitele vyrábět. Taková zbraň vás může vyjít zhruba na 50 tisíc korun. Bude to stále kvalitní zraň, jejíž kvalita může přesahovat i mnohem dražší meče vyráběné v Japonsku již jen pro estetický dojem.
Závěrem bych rád podotknul to, co je možná z výše napsaného zřejmé. Rozhodně se nezbavujte iaita! Budete ho potřebovat minimálně do zemí, kde budete mít se skutečným šinkenem problém. I pro vlastní cvičení je ale občas dobré zacvičit si s iaitem.
Věnujte výběru meče čas! Já sám jsem rok zjišťoval potřebné informace a další rok jsem hledal, jaký meč nebo jeho výrobce. Nakonec jsem se díky zprostředkování dostal přímo k výrobci a pomocí zprostředkovatele komunikoval přímo s ním. Šinken byl vyrobený podle vzoru, který se mi líbil a přímo na míru mému tělu a mysli. Jak již bylo řečeno, šinken, ze kterého budete mít dobrý pocit, rozhodně neseženete v českých antikvariátech, tím méně na internetových burzách. Existuje pouze několik japonských internetových antiků s vlastním webem, ale i tak by bylo rozhodně nutné hotový meč před vlastní koupí vidět a nechat ho na sebe zapůsobit. Pokud půjdete cestou přímého kontaktu s výrobcem, je rozhodně dobré se s ním setkat. Osobní setkání je nadevše. Při osobním setkání proberete mnoho detailů vaší zbraně na základě vašich zkušeností a požadavků a zkušeností mečíře. Dohodnete detaily čepele a koširae. Výsledný produkt je pak vložením energie a duše vaší i výrobce a to je i jeden z důvodů, proč se takový meč pak může označovat jako šinken – meč s duší.
Tomáš Kync
