Po krásných 5 dnech výletů a aklimatizace, jsem začal 30.8. cvičit. Začal jsem hned tréninkem kendó pod návštěvou Nakayama, Ittó sensejů (hanshi, 8. dan). Bylo to celkem peklo, něco jako „skočit rovnou do vody.“Všichni jsou moc milí a rádi mě vidí a mám vyřídit od všech lidí vřelé pozdravy do Čech. Od toho tréninku zase jedu klasické schéma, 2x denně trénink, kromě soboty, to si dávám volno. V neděli jsem měl ranní „combo“, tedy assa geiko, iaido a pak kendo. Přišel Morii sensei (mám taky od něj pozdravovat do Čech) a říká „Ogino sensei, ukaž mu Okuden, dokud ještě žiješ“. Sensei se rozpálil a povídá „zůstaneš na kendo? Tak já ti ukážu, kolik mu tenhle malej starej sensei dá ipponů na men“ 🙂

Okuden mě učil. Zacvičil jsem jednu katu s Morii, sensei na to koukl, zakroutil hlavou a povídá „oba a jinak“. A každou katu jsme jeli dokola až k jeho spokojenosti. Morii sensei se z toho vyzul výukou ostatních a mě po dvou hodinách této drezury začalo kendo.

V neděli je společný trénink dětí a dospělých. Nejprve bylo s dětmi 1x do kola kirikaeshi. Potom 30 minut kakarigeiko, kdy se strany střídali a na zvracení mi bylo zejména ve chvíli, kdy sensei zapomněl říct asi po dvou minutách jame, protože někoho opravoval. Po této výživné části si děti sedli k odpočinku a my jsme si to dali znovu, dospělí. Pak následovalo jednou do kola mawarigeiko. Když sensei poslal odpočívat i je, vytáhl si mě a asi 10 minut ukazoval v osobním keiku, jak správně dávat ippony velkému a o polovinu mladšímu Evropanovi. Byla to fakt soda, ale sensei je tak pozitivní člověk, že tenhle nářez funguje jako droga – chcete ještě 🙂 Na závěr byla 2x do kola soutěž týmů. Odolávat malým rychlým dětem je fakt síla. Nedělají seme, ale nebojí se, tak do vás jdou jak divý. Vyšlo na mě, že jsem byl Taisho. Takže nejen, že si ke mě po zápase chodili pro radu co zlepšit, ale musel jsem ještě vyhrát souboj s druhým kapitánem. Paní Sató je 60 let, má 5. dan a u senseje cvičí od 30ti let. Jo a má 3 děti, aby bylo jasno.Takže jsem první shiai vyhrál….vzala si poučení a v druhém mě vyklepla :-).

Jinak je tu hodně další zábavy. Byl jsem v Yasukuni v Yushukanu a je tam výstava zbrojí. 10 zbrojí, asi 12 kabuto. A jedna zbroj !!!na koně!!!. Fotil jsem jak divý.

O celkovou ostražitost národa se stará Kim ze severu. Potom co jeho raketa vyvolala letecký poplach a jeho výbuch vodíkové pumy vyvolal rozruch, celkově to vyvolalo stav armády na stupeň ostražitost. Tak tu stále létají stihačky, helikoptéry a přesunují se japonští vojáci. Na hlavních stanicích stojí kamiony se simulovaným stavem raketového útoku, kde se můžete nechat zaškolit co s tím, jak se schovat atd. Asi tam půjdu, už jen pro tu zkušenost. Občanské hlídky tu začínají označovat domy žlutými praporky s červenými nápisy, kde se dá v případě potřeby nalézt pomoc. Také jsou zde označeny domy s protileteckými kryty. Prostě tu funguje všechno, co už jsme v ČR dávno zrušili jako komunistický přežitek a kdyby se něco dělo u nás, tak budeme jen s flaškou v ruce koukat na nějakém návrší, jak to lítá 🙂

Takže o cvičební, kulturní i mezinárodní zábavu tu mám postaráno. Tak vy se v ČR mějte krásně a já se zase ozvu. Jo a ještě počasí. První týden bylo kolem 34 stupňů. To už je pryč a teď je tu zima, max 26, což je vhodné pro keiko 🙂