Dnes 2.9. 2021 oslavil Ogino sensei 80 narozeniny. Gratulujeme!!!

Než uvedu krátký životopis Ognino senseje, musím napsat, kdo je vlastně Ogino sensei ve svém věku. Je obrovským příkladem pro další generace díky své laskavosti, lidství, vytrvalosti, pracovitosti, lásce a cti. Jeho neutuchající energie měnit svět okolo sebe k lepšímu, pomáhat druhým jít kupředu nemá obdoby. V jeho přítomnosti má člověk pocit, že je všechno snadné a nic nebude problém. Je vždy pozitivní a pokud má možnost někomu pomoci, udělá to. S podporou Ogino senseje se lze dostat na vlnu myšlení, kdy vše za čím člověk v životě jde, tak dosáhne.

Jaké životní postoje Ogino sensejovi pomáhají jít kupředu a jak on sám vidí sebe:

„Od mládí jsem si oblíbil studium samurajské kultury, kendó, iaidó, zen, čajový obřad, kaligrafii, zpěv a pěstování bonsají. To co jsem se díky domu naučil mě vedlo k velmi důležitému poznání, jak žít s čistým srdcem“

“ Kendó, které jsem začal studovat je spojení meče a zenu. Povinnost vůči sobě plním tím, že jsem zcela oddán úsilím o dosažení osobní disciplíny“

„Má existence spočívá v tom, žít tak, abych plnil svou osobní povinnost vůči ostatním lidem“

“ Gakken kokki – studiem meče porážet své slabosti a špatnosti“

“ Chtít zasáhnout, ale učit se být zasažen – pokud takto dokážete přistupovat ke kendó a životu, budete pomáhat druhým dosahovat stejného úspěchu, jaký chcete dosáhnout sami. Znamená to nežít na úkor druhých“

“ Být užitečný – budó učí lidi neustále sledovat své okolí. Když to děláte, všímáte si co je potřeba udělat, co zlepšit. Nemusíte čekat, až Vám někdo řekne co máte dělat. Sami vyhledávejte práci, kterou můžete udělat vy, když to neudělá nikdo jiný. Tak zlepšuji své okolí já.“

„Ichi go, ichi e – jeden okamžik, jeden život. Každý okamžik v životě je neopakovatelný a už se nikdy nevrátí. Naléhavost tohoto faktu mě vyzývá žít dobře a nepromarnit žádnou šanci.“

„Katsumi Gakuten – sny dělají život, ne snít v zivotě – mnoho lidí žije ve snu. Ale já jsem měl sny a ty jsem chtěl realizovat. Žiju svoje sny. Vzal jsem si ženu, kterou miluji. Založil jsem rodinu, vybudoval svou vlastní firmu. Zajistil jsem dobře svou rodinu, postavil vlastní dům. Přestavěl jsem Shubukan dojo v Tokiu i Daigo – sanso horské dojo (tělocvičnu). Celý život tvrdě cvičím kendó a iaidó každý den. I teď ve svém věku mám stále další sny a chci jít dál.“

Ogino sensei je učitel iaidó a kendó. Mimo to je garantem Celojaponské federace kendó dódžó a vicepresident Tokijské metropolitní federace kendó, učitelem v rodinném dódžó Šubukan. Je neustále pracujícím člověkem, a až do svývh 75 let byl jednatelem vlastní obchodní společnosti.

Narodil se před 80 lety v prefektuře Fukušima a městě Iwaki. Ve svých sedmi letech začal cvičit kendó, iaidó a kendžucu. Kendó pod vedením svého otce Seisaku Ogino, iaidó školu Musó šinden rjú také pod vedením svého otce a také ve společnosti kruhu blízkých žáků Tomoaki Danzaki senseje, 9. dan iaidó hanši, 7. dan kendó kyoši, 7. dan džódó kyoši. Kendžucu pak cvičil v linii Čiby Šúsaku a školy Hokušin ittó rjú.

Jako malý chlapec, druhý nejstarší syn, byl dle japonské tradice adoptován do rodiny svého strýce v Tokiu jako následník a dědic rodu, jelikož tato větev nebyla tímto štěstím obdařena a on sám měl ještě 6 sourozenců. Jelikož tato rodová větev byla potomky samurajů ze Sendai a vzhledem k určení být policistou jako jeho otec, dostalo se Ogino sensejovi již od mala tradičního vzdělání. Cvičil bojová umění, studoval čínské klasiky, básně, učil se kaligrafii, tradičnímu zpěvu nó a čajovému obřadu školy Urasenke.

V roce 1958 byl jeho otec požádán o pomoc při tvorbě nové moderní Tokijské metropolitní policie a výcvikového střediska Keisacu. Na jeho okraji, blízko řeky Edogava ve čtvrti Koiwa zakládá sensejův otec svoje soukromé dódžó jménem Šubukan a pokračuje zde ve výuce kendó a iaidó.

Seisaku Oginó dosáhl za svojí praxe titulů hanši v kendó a kjóši v iaidó. Zde je nutné vysvětlit, že podle staršího systému se technické stupně dan udělovaly jen do úrovně 5. danu a dále pokračovaly tituly renši, kjóši a hanši. Dnes u tohoto systému zůstalo například Naginatadó.

V roce 1969 zakládá Jasumiči Ogino sensej vlastní rodinnou obchodní společnost. K policii nakonec nenastoupil, ale věnoval se dále studiu a výuce tradiční japonské kultury včetně bojových umění. Jako manželku si vzal paní Kjóko, jejíž rodina pocházela z jedné z větví samurajského rodu Fudžiwarů. Paní Ogino je mistryně čajového obřadu školy Urasenke a je také vzdělána v tradičních japonských uměních.

V roce 1972 je Ogino sensei jmenován zástupcem ředitele Šubukan dódžó a dostává povolení vyučovat pod dohledem svého otce. Věnuje se tedy výuce kendó mládeže a dětí a stává se konzultantem základních škol v oblasti výchovy. V roce 1979, tedy 20 let od založení Šubukanu jeho otcem, vede přestavbu dódžó Šubukan z celodřevěné budovy na montovanou stavbu z ocelových pilířů a nosníků. Celé dódžó tak bude lépe odolávat zemětřesením a nebezpečí požárů.

23.5.1983 je po smrti svého otce jmenován ředitelem Šubukan dódžó. Za své další učitele přijímá v rodové přízni dva 8. dany hanši, a to Akinari senseje a Nakajama senseje, později pak Ogasahara senseje, taktéž 8. dan hanši, všichni z policejního prostředí Keisacu.

V tomto těžkém období začal sensej intenzivně praktikovat zazen, školu Rinzai. Dle svých vlastních slov tak učinil proto, aby prohloubil svoje duchovní hodnoty a našel odpovědi na mnoho otázek. V roce 1991 pak projevil mimořádnou odvahu a pokoru, když ve velmi složité situaci často krachujících dódžó po celém Japonsku, započal stavbu horského dódžó na rodinném pozemku v horách Daigo v prefektuře Ibaraki. Toto dódžó začalo sloužit jako místo intenzivních soustředění a speciálních víkendových i týdenních kurzů kendó a iaidó. Dodnes se zde mnohokrát do roka schází velké množství učitelů se stupni 7. a 8. dan ke studiu budó. Zejména oblíbené a velmi poučné jsou letní intenzivní soustředění dětí