Ohlédnutí za zářijovým seminářem Vladimíra Hyndráka (4. dan)
ve Zlíně (28. a 29. 9. 2013)
Na uvedený seminář jsem se velmi těšil. Jak jistě mnozí potvrdí, přístup k Iaidó a styl, jakým Vláďa Hyndrák cvičí, jsou vždy velmi inspirativní, a tudíž šlo očekávat přínosnou a zajímavou zkušenost. Alespoň pro mě byla tato očekávání naplněna více než bohatě.
Delegace z Kensei vyrazila ve dvou skupinách: první, ve složení Filip, Přemek, Ondra a moje maličkost, se rozhodla jet již v pátek odpoledne vlakem, druhá – pilot Honza Maier s posádkou: Zuzka a Tomáš Soušek – vyrazila autem až v sobotu ráno. Poslední účastnice, Petra, dorazila ze zdravotních důvodů během sobotního brzkého odpoledne. Ze známých tváří dorazili dále Vašek Máša a Michal Kolísek. Pro úplnost, celková účast na místě byla okolo dvaceti cvičenců.
Cesta naší skupiny byla poněkud náročná, jelikož jsme museli po příjezdu kolem třiadvacáté hodiny večerní ještě pěšky dojít přes půl města do „spacího“ dojo, za což jsem byl díky kombinaci s dlouhodobou únavou ráno odměněn horečkou a bolestí v krku. Sobotního dopoledního cvičení jsem se tedy ještě aktivně nezúčastnil, přijal jsem proto roli fotografa a vyčkal na vyhřátí podlahy poledním sluncem.
Dopoledne se neslo zejména v duchu cvičení s bokkeny ve dvojicích, případně trojicích, a bylo zaměřeno na různé aspekty kat Mae, Uširo, Ukenagaši a Tsuka ate. Odpoledne jsme už poté zmíněné kata cvičili celé. Vláďa zdůrazňoval hlavně práci s dechem a hara, které při správném použití ovlivňuje nejen pohyb a plynulost, ale dokonce i nápřah. Zajímavá byla jeho interpretace O čiburi (a asi i čiburi obecně), které lze chápat jako uklidnění mysli a možnost uvědomit si a zamyslet se nad „masakrem“, který tu nyní před sebou mám.
Při vysvětlování kata Ukenagaši došlo opět na zdůraznění správného provedení krytu, pro který je nezbytná jak souhra zvedání se a správného tasení, tak dostatečné saja biki a v neposlední řadě krytí správnou částí meče. Chybou (dlouhodobě a velmi tvrdošíjně vzdorující vymícení) je provedení krytu s rukou nad hlavou, nikoliv nad ramenem, takže soupeřův meč výsledně zasahuje „kryjící“ ruku, nikoliv kryjící čepel blízko habaki (jestli si to celé dobře pamatuji). Zde Vláďa zdůraznil, že není od věci si skutečně občas zkontrolovat, zda tuto chybu člověk sám nedělá, třebaže si myslí, že ne; jinými slovy: „že nejsem zrovna ten, o kom se mluví“. Z vlastní zkušenosti mohu vřele doporučit si to (spolu se správným úhlem vytočení na směr útoku oponenta) opravdu ověřit. Tuto sebekontrolu je samozřejmě žádoucí provádět nejen v Ukenagaši.
Jelikož Vláďa hodně vysvětloval a lidé se často ptali, nakonec jsme za celý seminář stihli projít „jen“ prvních šest kata. Detailů i obecných principů bylo ale přesto tolik, že to byla porce vskutku nadmíru výživná.
Jako jediné negativum semináře musím bohužel hodnotit ne zcela přesvědčivě zvládnutou organizační stránku místních pořadatelů, takže zejména hledání dojo na přespání či zcela neoznačeného vstupu do tělocvičny bylo mnohdy otázkou náhody a zkušeností. Hodnotit velmi kladně mohu naopak místní domorodce, zejména pak domorodkyně, které byly z drtivé většiny velmi pěkné, komunikativní a usměvavé, díky čemuž se leckteré těžkosti zdály hned snesitelnější.
Sečteno podtrženo – byl výlet do Zlína v mnoha ohledech skvělým zážitkem, který, doufám, budeme moci brzy opět zopakovat.
Petr B.
