Otevřené mistrovství Maďarska v iaidó 2012

Poslední víkend v lednu (28.-29.) se v Budapešti konalo již 5. Otevřeného mistrovství Maďarska v iaidó. Česká reprezentace se ho účastní pravidelně již od roku 2009, kdy se konal 2. ročník. A nutno zmínit, že již od začátku o sobě dává vědět. Letos vyrazila ke břehům Dunaje rekordní výprava čítající 21 iaidistů z celé České republiky a odvezla si několik cenných umístění.

Dvoudenní akce, sobotní seminář a nedělní závody, byla až do letošního roku pod vedením senseje Patrika Demuyncka z Belgie, 7. dan iaidó renši. Tento několikanásobný mistr i vicemistr Evropy zde předával především své bohaté soutěžní zkušenosti a zkušenosti mezinárodního rozhodčího. Náplň cvičení tak byla zaměřená sice na procvičování školy Seitei iai, ale ve vztahu k závodění. Sensej hodně hovořil o závodní psychice, o přístupu k závodům apod. Nedílnou součástí cvičení byl i seminář pro rozhodčí a s ním spojené cvičné zápasy.

Takové pojetí výuky je v Evropě spíše výjimečné, a tak není divu, že tato akce láká rok od roku stále více iaidistů. Pro letošní rok získali navíc pořadatelé pro vedení semináře senseje Viktora Cooka z Anglie, 7. dan iaidó renši, jehož pověst byla zárukou vysoké kvality. Oproti předchozím letům byl víkend také zakončen zkouškami do 4. danu. Jubilejní ročník se tak vyznačoval nejhojnější účastí ? do Budapešti se sjelo přes sto cvičenců z Maďarska, České republiky, Slovenska a Polska.

Sobotní dopoledne bylo věnované opakování Seitei iai, která je stěžejní pro zkoušky na nižší mistrovské stupně a která byla vyžadována i na závodech. Cook sensej zopakoval nejdůležitější technické body a Demuynck sensej katy perfektně předváděl. Odpoledne bylo vyhrazeno semináři pro rozhodčí, který byl určený cvičencům již od 3. danu.

Závody sice představují jeden ze základních pilířů iaidó, ale sama závodní činnost zatím příliš rozvinutá není. Mnohé federace si vystačí s mistrovstvím republiky, jiné mají celoroční pohár. (V České republice jsou tři stabilní turnaje.) S tím bohužel souvisí fakt, že i kvalitních rozhodčích je v Evropě stále málo. Nemalý podíl má na tom samozřejmě skutečnost, že iaidó se nemůže pochlubit tak velkou členskou základnou jako jiná bojová umění. Oficiální školení rozhodčích organizované Evropskou federací kendó (EKF) je jen jednou za rok, slouží především pro výběr rozhodčích pro nadcházející mistrovství Evropy a zájemci musí mít alespoň 5. dan.

Ti musí absolvovat seminář, který je zakončen praktickou zkouškou, na jejímž konci školitelé oznámí, kteří uchazeči uspěli a budou moci rozhodovat na mistrovství Evropy. V podstatě se jedná pouze o asi třicet lidí. Pokud se tedy pořádají lokální závody, kam není možné pozvat mezinárodní rozhodčí, požadavky na zkušenosti rozhodčích se musí snížit. V případě závodů v Maďarsku byla hranice pro soudcování určena na 3. dan a seminář pro rozhodčí probíhal podobným způsobem jako v případně semináře pořádaného EKF.

První část byla především teoretická a určená všem. Sensejové vysvětlovali způsob pohybu v zápasišti (šiaidžo) a způsob zdravení závodníků (reiho), vysvětlovali a ukazovali správnou signalizaci praporky a povely, které používají rozhodčí. Zejména zdůrazňovali roli rozhodčího jako člověka, ze kterého musí závodníci cítit pozitivní sílu a energii, člověka, který musí působit důstojně a sebejistě a který musí vším co dělá (a nedělá) motivovat závodníky k co nejlepšímu výkonu. Zdůraznili také, že v průběhu závodů rozhodčí nesmí s nikým ze závodníků komunikovat. Na některých závodech v Japonsku je prý rozhodčím přidělena zvláštní ?ochranka?, resp. lidé, kteří musí rozhodčího doprovázet pokaždé, když chce opustit místo určené pro rozhodčí (tedy např. i pokud odchází na toaletu). Rozhodčí totiž vidí mnoho věcí. Vidí, jaké slabiny mají jednotliví závodníci, jaké mají silné stránky, a jsou tak de facto schopni říci, co by měl daný závodník udělat pro to, aby zvítězil, případně jakou taktiku by měl zvolit.

Druhá část semináře pak byla praktická. Rozhodčí byli rozděleni do tří skupin po šesti a každé skupině se věnoval jeden mezinárodní rozhodčí. Vedle výše zmíněných sensejů to byl ještě Hunor Mihalik z Maďarska, 6. dan iaidó renši. Každá skupina měla na starosti jedno šiaidžo, kde probíhaly cvičné zápasy. Školitelé se svému týmu věnovali opravdu zodpovědně. Nejenže razantně opravovali nedostatečnou signalizaci či zadrhávající koordinaci mezi rozhodčími, kteří musí vystupovat jednotně, jako jedno tělo, ale s pomocí závodníků simulovali i různé prohřešky proti pravidlům. Těch sice v iaidó svědky téměř nejsme, ale rozhodčí samozřejmě musí vědět, co dělat např. v situaci, když se některý ze závodníků zraní, neprojeví soupeři dostatečnou úctu apod.

Téměř tříhodinový dril byl opravdu náročný a všichni se již těšili, až si odpočinou. Pro rozhodčí však ještě neměl být konec. Navečer po semináři totiž měly začít samotné závody, a to nejvyššími kategoriemi, tedy 3. dan a 4. dan. Důvod tohoto rozhodnutí byl jednoduchý – všichni tito závodníci museli druhý den nastoupit jako rozhodčí pro zbývající kategorie.

V Maďarsku jsme se na závodech vždy dočkali několika překvapení, ať to byly pooly složené z pěti/šesti lidí, tórei (projev úcty meči spojený s vetknutím meče za pás obi) prováděný mimo zápasiště apod. A překvapení jsme se dočkali i letos. Někteří závodníci měli možnost vyzkoušet si v Evropě spíše netradiční způsob závodění, tzv. enbu taikai. Jedná se o způsob závodů, kdy závodí všichni v dané kategorii najednou. Pokud je počet závodníků vysoký, mohou být rozděleni do několika skupin. Jejich výkony pak nehodnotí tři rozhodčí jako obvykle, ale komise složená z několika členů, v Maďarsku ze šesti. Ta vybírá vítěze, případně uděluje i druhé a třetí místo.

Právě tímto způsobem se utkali závodníci v kategoriích 3. a 4. dan. Rozhodčí se jim navíc rozhodli zpestřit enbu tím, že závodníci necvičili v přímém směru proti porotě, jak je zvykem, ale otočeni o 45 stupňů doprava. Zejména u složitějších technik s častými změnami směrů může takové cvičení způsobit obtíže. Všichni se však s nečekanou obtíží vyrovnali perfektně.

Zkoncentrovat síly po náročném dni a z role rozhodčího přepnout do role závodníka nebylo vůbec jednoduché. Pověst dobré a kvalitní akce navíc přilákala mnoho zkušených a úspěšných iaidistů. Mezi třetími dany jsme mohli vidět např. G. Vasse, maďarského mistra republiky a bronzového medailistu z mistrovství Evropy 2010, či polského mistra republiky a člena bronzového týmu z téhož šampionátu, Lukáše Machuru, který si nakonec odnesl vítězství. Za naše barvy bojovala Pavla Štěpánová, která získala ocenění Best fighting spirit.

Úplný závěr sobotního dne patřil kategorii 4. dan, která byla otevřena vůbec poprvé. Měli jsme v ní hned trojí zastoupení, a to v podobě Pavla Balvína, Vladimíra Hyndráka a Tomáše Kyncla. Ti se postarali o největší úspěch, když vítězství vybojoval Pavel Balvín a hned za ním se umístil Tomáš Kyncl.

V neděli ráno zasedli závodníci z předchozího dne jako rozhodčí a pokračovaly závody, tentokrát již „tradičním způsobem“, tedy souboji ve skupinách a poté systémem KO. Poprvé nebyly sloučeny některé kategorie danů, jako tomu bylo v předchozích letech, kdy bojovali dohromady závodníci s 1. a 2. danem, nebo 2. a 3. danem, což znevýhodňovalo ty méně zkušené. Letos tak měli všichni rovné podmínky. V kategorii mudan (bez mistrovského stupně) se nejdále probojovala Kristýna Buřičová, která skončila těsně pod medailovými pozicemi, na 5.- 8. místě. Od rozhodčích si ale za svůj výkon odnesla ocenění Best fighting spirit.

Mezi prvními dany jsme mohli vidět např. slovenskou reprezentantku Adrianu Nagyovou, stříbrnou medailistku z letošního mistrovství Evropy, která nakonec zvítězila. V semifinále s ní svedl velice vyrovnaný souboj Vašek Mádl, který podlehl jen těsně 2:1. Vybojoval tak pro nás bronzovou medaili.

Iaidó víkend byl zakončený zkouškami, kde jsme měli dva zástupce, Pavla Tomeše a Honzu Vebersika. Oba uspěli a odvezli si 2. dan.

„Jsem velice rád, že se nám povedlo vyrazit na tuto soutěž s takto velkou výpravou. Tyto závody a také otevřené Mistrovství Polska představují velmi důležitou součástí přípravy na mistrovství Evropy, které se bude letos konat v Anglii. Jsem rád za medailové výsledky (které jsme zde nezískali poprvé), ale zejména jsem rád za to, že se celá skupina chovala jako skvělý tým a všichni se navzájem podporovali. Tato lidská a etická stránka stojí v iaidó výše než nějaká vítězství. Všech, kteří jezdí na takovéto závody si velice vážím. Vydávají na to svůj čas, ale hlavně nemalé finanční prostředky. Podpora ze strany státu nebo sponzorů je i přes to, že jsme na závodech včetně mistrovství Evropy pravidelně medailově úspěšní, takřka nulová. Nejvíce nás podporuje naše mateřská organizace, Česká federace kendó, resp. její členové, což sotva stačí na pokrytí nákladů výjezdu na ME jednou ročně. I tak si toho velice vážíme a vždy na ME bojujeme na maximum, abychom dokázali, že prostředky dobře zúročíme,“ říká vedoucí reprezentace iaidó, Tomáš Kyncl. „Doufám, že se v budoucnu situace s dotacemi zlepší a sponzoři pochopí, že i přes to (anebo právě proto), že nejsme sport a že jsme nekomerční bojové umění, se vyplatí investovat do rozvoje našich členů. Těším se na další reprezentační výjezd na Otevřené mistrovství Polska, které proběhne letos v květnu.“
Pavla Štěpánová