Japonsko 2010 – Odlet
Letos se nám podařilo sehnat letenky přímo z Prahy. Akční cena s naprosto perfektním servisem Emirates Airlines. Při příletu jsme měli úžasné štěstí, Fuji-san na nás byla milá a ukázala se nám z mraků.
Japonsko 2010 – Enošima
Kamakura je krásné místo jihovýchodním směrem od Tokia. Jedná se o pobřeží Tichého oceánu. Lidé zde žijí trochu jinak. Japonci zde umí i odpočívat a relaxovat na plážích za svitu slunce. Celá oblast Kamakury je prodchnuta slávou minulosti z doby Kamakura, kdy bylo toto místo sídlem dvora.
Fotky jsou z místa výhledu na malý ostrůvek Enošima s komplexem svatyň a moderním majákem.
Japonsko 2010 – Kurihama
Pokud se člověk vypraví ještě hlouběji pod Kamakuru a má touhu se hodně projít, může obejít malý poloostrov s městečkem Kurihama. Bude neustále v objetí zeleně a bude mít stálý výhled na oceán. Podobný, jaký měli japonci ve chvíli, kdy do těchto míst nepřijeli tankery, ale Černé lodě Commodora Matthew Calbraith Perryho, na sklonku 18. století.
Japonsko 2010 – Karuizawa a okolí
Pravidelně každý rok navštěvujeme Karuizawu a okolí. Je to takové malá oáza klidu rychle dosažitelná z Tokia. Karuizawa je výjimečné místo. Domy jsou zde většinou mezi stromy, je mezi nimi mnoho místa, všude je spousta zeleně a klid. Takové Jevany u Prahy. No a co se týká známých osobností i tato stránka je podobná. Jezdí sem pravidelně císařská rodina, jsou zde vily mnoha ministrů a majitelů velkých firem.
Dominantou je sopka Atama san, v jejímž jícnu je sirné jezero. V okolních horách je mnoho vřídel a sirných sopečných pramenů. To na sebe váže velký počet onsenů, a to jak veřejných, které jsou zadarmo (nebo téměř zadarmo), anebo spojených s tradičním ubytováním rjokan.
Japonsko 2010 – Nagano
Který Čech by neznal toto jméno japonského města ze severo-západního pobřeží. V tomto městě na rozdíl od Kantó funguje stín (tedy je v něm chladněji než na sluníčku a nesvítí v něm slunce) a vítr fouká chladnější, než je okolní vzduch. V době, kdy jsme si užívali tohoto ochlazení bylo v Tokiu kolem 38 °, v noci se ochlazovalo 34 °…
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2010 – Odaiba a Toyota Web
Každoročně se jezdíme podívat na novinky do obřího předváděcího centra Toyoty. I takové věci jako auta patří k Japonsku. V japonském pojetí jsou však mnohem vybavenější, pohodlnější a zejména ekologičtější než auta zejména v Čechách, byť od stejné značky. Jako příklad uvedu pár faktů: Všechna auta jsou v Japonsku s automatickou převodovkou. Nesmí se vlastnit auto starší 10 let, a to ve velkých městech, jako je Tokio (vyjma veteránů, ale ty smějí na silnici jen výjimečně). Před třemi lety zavedla Toyota velkou kampaň na hybridní vozidla. Kupodivu ne omezeně na jeden model, jako je tomu v Čechách (Prius), ale od nejluxusnějších modelů Lexus, Toyota Crown a dalších.
Vloni bylo možno potkat v ulicích Tokia každé čtvrté auto v hybridním provedení. Tento a další fakta japonského přístupu k moderním technologiím dovolují stát v cca 15 milionovém Tokiu na nejrušnější křižovatce s lepším pocitem čerstvého vzduchu než v Praze o víkendu bez provozu. Japonsko neovládá ropná lobby tak jako Evropu. Japonci jsou, co se týká drtivé většiny surovin, závislí na dovozu a ropa není výjimkou. Snaží se proto zmenšovat jakoukoli závislost na okolí nebo snižovat spotřebu, např. ropy.
Podělte se s námi o pohled do řadových modelů Toyoty, které běžně potkáte na ulicích, a ne jen v autosalonech. Vedle nich vypadají předražené a neekologické WV, Audi či generačně vývojově starší Škoda českých managerů jako chudší sourozenci.
Japonsko 2010 – Pohoří Takao
Po zhruba 2,5 hodinách jízdy vlakem linky Chuo-line se lze dostat do pohoří jihozápadního Kantó s nejvyšší horou Takao. Po zdolání nejvyššího bodu se nám dostalo nádherného výhledu na vrchol Fuji, i když částečně zahaleného v mracích. Na opačné straně se naskytl méně krásný, nicméně poučný pohled na zcela zastavěnou oblast Kantó, kde bydlí zhruba 25 miliónu Japonců. Doufám, že se u nás něco takového nikdy nepodaří
Japonsko 2010 – Shinjuku Tower
Ve čtvrti Shinjuku je možné navštívit turistické centrum v jednom z mrakodrapů a vyjet do 45. patra na vyhlídku. Z této výšky je vidět betonové šílenství jménem Tokio, resp. celé Kantó. V tomto kontrastu je oázou návštěva některého z parků nebo okraje Tokia, třeba hory Takao.
Japonsko 2010 – Kawagoe
Japonsko je země, kde jsou živly jako tajfuny, sopečná činnost a zemětřesení jako doma. S tím spojené obrovské požáry zapřičinily časté mizení památek a původního rázu staveb japonských měst. Asi největší zkázu pak přineslo bombardování Japonska spojenci za 2. světové války, které prakticky srovnalo mnoho měst s povrchem země. Mezi nimi i Tokio.
Asi 2 hodiny jízdy vlakem na západ od Tokia se nachází Kawagoe, kterému se přezdívá Malé Edo (Edo – původní název pro Tokio). Původní kamenné domy starého Kawagoe povolil stavět šógun Iemitsu Tokugawa právě díky častým požárům, zemětřesením a tajfunům atd. a dodnes odráží původní atmosféru ulic Eda.
Japonsko 2010 – Muzeum Edo Ryogoku
V Tokiu je mnoho muzeí, různě zaměřených na minulost. I muzeí na dobu Edo najdete hned několik. Asi nejhezčí je venkovní muzeum v parku Koganei-koen ve čtvrti Musashi Koganei.
Letos jsme při zkoumání okolí Koiwy narazili na muzeum na stanici Ryogoku. Je to hned kousek od známého sumo dohjo. V muzeu je několik tematických výstav. Uvidíte, jak se v době Edo žilo řemeslníkům a měšťanům, je zde i mnoho modelů dispozic budov a ulic, které dnes neexistují.
Japonsko 2010 – Muzeum zemětřesení
Zemětřesení je jeden z živlů, se kterým se v Japonsku setkáte i několikráte za den. Malé, větší, některé, které poznají jen citlivé senzory bdící nad bezpečností železničního provozu. Na chvíli se pak určité trasy vlaků zastaví a po pár minutách se jede dál. Jsou však i takové, které nic nezastaví. Japonsko zná nejničivější podoby zemětřesení na světě. Přicházejí ve více či méně pravidelných periodách a není před nimi úniku.
Není divu, že právě tento přírodní živel má v Japonsku svoje muzeum. Jedno z nejničivějších zemětřesení, jaké jsou zdokumentovány i fotografiemi a ze kterého zbylo i mnoho artefaktů, se odehrálo 1.8.1923 a zasáhlo celé Kanto. Oblast, kde se v dnešní době propojila města Tokio, Yokohama, Chiba, Kamakura v jedno a kde žije téměř 30 mil. lidí. V roce 1923 zmizelo téměř celé Kanto z povrchu Země. Během několika desítek minut se celá oblast proměnila v ruiny a zbytek zachvátil rychle se šířící požár. Z této katastrofy nenašlo mnoho desítek tisíc lidí úniku.
Na fotkách uvidíte jen několik málo fotografií. V muzeu se nesmí fotit a ani by to nebylo vhodné. Uvnitř muzea se nacházejí fotografie, obrazy, údaje seismických přístrojů a mnoho věcí domácí potřeby, které prošly touto zkázou. Fotografie jsou z venkovních expozic
Japonsko 2010 – Zahrada Yasuda
Japonsko je bezesporu zemí zahrad. Zahrady jsou všudypřítomné. Od krásných parkových zahrad až po velmi malé zahrady uvnitř domů, které mohou být podobné té, kterou má vedle svého dódžó pan Ogino. Do většiny zahrad a parků musíte v Japonsku platit. Podle rozlehlosti a zejména vyhlášenosti zahrady je to 400-600 JPY. Časově je vstup neomezen, kromě dodržení otevírací doby.
Přesto že je mnoho zahrad velmi starých, jedná se spíše o datum založení než o skutečné stáří. Zemětřesení, požáry a zejména bombardovaní spojeneckými vojsky za 2. světové války se zasloužilo o jejich devastaci. Prakticky neexistují původní čajové altány a budovy parku. Většina jich je znovu postavených nebo po rekonstrukcích. Ani to však nic neubírá na kráse těchto zahrad. Úniku z betonového šílenství Tokia využívají Japonci o poledních pauzách, kdy chodí jíst svá obědová obentó do těchto parků z kanceláří. Najdete tu mnoho lidí i o svátcích a volných nedělích.
Zahrada Yasuda je kousek od Ryogoku. Je to právě jedna z těch mála zahrad, kam je vstup zdarma.
Japonsko 2010 – Mistrovství kendó policejních VŠ
K Ogino senseji chodí vyučovat dva sensejové. Ogasahara a Nakayama sensei, oba 8. dan hanšii. Oba jsou z prostředí špičkového policejního kendó. Nakayama sensei působí ve výcvikovém středisku Metropolitan police of Tokio. Pravidelně navštěvují 1x až 2x do měsíce Syubukan dojo a vyučují. Při jedné návštěvě nás pozvali na Mistrovství policejních vysokých škol do Nippon Budokanu.
Policejní kendó je v Japonsku na nejvyšší úrovni zejména proto, že je pro příslušníky policie povinné v rámci zaměstnání. Vždy na začátku a pak na konci 12 hodinové služby je trénink kendó, alternativně džúdó. V Nippon Budokanu jsme byli svědky tohoto spojeného mistrovství. Všechny zápasy probíhali na ippon-šóbu. Všichni účastníci, jak muži, tak ženy, prokazovali vysoké nasazení a krásné, rychlé, ale i tvrdé a nekompromisní kendó.
Japonsko 2010 – Císařský palác
Zahradu císařského paláce není možné vynechat. Navíc je zdarma, což se v Japonsku poštěstí málokdy. No a přijel i Martin, tak jsem udělali společný výlet. Ale bylo vedro….hezky, ale vedro…
Japonsko 2010 – Šubukan dódžó
Po pětiletém navštěvování mnoha různých dojo, mezi kterými byl i Šubukan, jsme se letos rozhodli přijmout velkorysou nabídku Ogino senseje. Již několik let nám nabízel možnost bydlet v malém bytečku v 1. patře jeho dojo a cvičit u něho. A jelikož naše srdce inklinuje k tomuto učiteli, rozhodli jsme se jeho nabídky využít a cvičili jsme celý měsíc, od 20. 8 do 20. 9. 2010, pouze u něho.
Tréninky jsme absolvovali téměř všechny:
pondělí, středa, pátek – kendó: 17:00 – 19:00 děti, 19:00 – 21:00 dospělí
úterý, čtvrtek – iaidó: 18:00 – 21:00
sobota – 1x speciální keiko kendó 17:00 – 19:00
neděle – asageiko: 8:30 – 10:00 iaidó, 10:00 – 12:00 kendó
Ogino sensei je velmi aktivní člověk i v jeho 69 letech, které v září oslavil. Vyučuje a celý život praktikuje iaidó (Musó Šinden-rjú) a kendó, dále kendžucu, zazen (školu Rinzai) a čajový obřad (Ura-senke), je zdatný v kaligrafii a malování obrazů. V iaidó a kendó je nosidelem 7. danu kyoshi. Pochází z rodiny vysokých policejních důstojníků a osob pohybujících se kolem císařského dvora. Jeho předkové byli samurajové a také zabývali bojovými uměními a on je pokračovatelem rodinné tradice. Ogino sensei je velice nadaný v mnoha uměních, i zahrada vedle dódžó je jeho dílem.
No a zde je pár fotek ze cvičení a života v dojo.
Japonsko 2010 – Daigo
Daigo je malé městečko v malebných horách provincie Ibaraki. Ogino sensei byl tak laskav, že nás vzal na den a noc po cvičení na výlet a relaxaci. V kopcích mimo civilizaci stojí horské dódžó, kam jezdí sensei s lidmi cvičit o víkendech, nebo zde pořádá dětská soustředění.
Japonsko 2010 – Hachimangu Yabusame
Kdo se trochu zajímá o Japonsko, asi mu název Yabusame nebude cizí. Výjimečná možnost vidět znovu oživlou stovky let starou kulturu bez výrazných změn. Za 6 let, co navštěvuji Japonsko, jsem měl přání vidět Yabusame na vlastní oči, ale nikdy nebyla příležitost. Letos se nám to poprvé podařilo – v Kamakuře ve svatyni Hachimangu 16. 9. 2010. Těžko vybrat jen několik fotek. Proto jich zde najdete trochu více.
