Každý rok navštěvujeme mimo nových i stará známá místa, kde je nám dobře. V galeriích najdete buď ta nová, anebo něco nového z těch, kam jezdíme pravidelně. Pokaždé se dá najít něco nového.
Japonsko 2011 – Narozeniny Ogino senseje
Letos jsme vlastně přiletěli jako dárečky… Víme samozřejmě, kdy má sensej narozeniny, ale nějak nám nedošlo, že jedeme z letiště rovnou na oslavu. Dárečky jsme ale připraveny měli, tak jsme nebyli až tak zaskočeni. Ale ostatní koukali, jak jsme si to naplánovali :-).
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2011 – Šindžuku Tower
Ve čtvrti Šindžuku je možné navštívit turistické centrum v jednom z mrakodrapů a vyjet do 45. patra na vyhlídku. Z této výšky je vidět betonové šílenství jménem Tokio, resp. celé Kantó. V tomto kontrastu je oázou návštěva některého z parků nebo okraje Tokia, třeba hory Takao. Letos bylo ale více jasno než v loni.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2011 – Horské dódžó Daiko v Ibaraki
Každý rok je na nás sensej tak hodný, že nás po iaidó keikó vezme do auta a jedeme 150 km od dódžó do hor. Tam přijíždíme kolem půlnoci. Dáme si malou večeři, lázeň ofuro a jdeme spát. Je tam naprosté ticho a není tam vedro jako v Tokiu. Druhý den jsme letos pomáhali sensejovi sekat zahradu, Pája uklízela dům a já se učil s japonským křovinořezem… přežil jsem. Po cestě zpět jsme si dali oběd, a to výborný udon. Odpoledne vyzvednout vnučku ze školy a hurá na kendó keiko. To všechno sensej odřídil a odcvičil ve svých 70 letech, jen tak jako mimochodem…
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2011 – Kamakura a hrobky šógunů Ašikaga
Letošní výlet do Kamakury jsme opět směřovali na Hačimangú jabusame. Ale bohužel byl večer trénink, tak jsme nemohli zůstat až do 15 h oficiálního zahájení slavnosti. Nepřišli jsme však o nic. Začali jsme se procházet po spoustě malých chrámů a svatyní, kde jsme ještě nebyli. Odměna byla velká. Známý bambusový háj, ale i hrobky Ašikagů. Součástí fotek jsou i informační tabulky jednotlivých staveb…
Japonsko 2011 – Odaiba
Každý rok pravidelně navštěvujeme poloostrov Odaiba a zejména výstavní budovu Toyoty. Ne že bychom byli velcí fandové do aut, zajímá nás hlavně japonský přístup k této problematice. V Japonsku postupně všechny automobilky upřednostňují auta s hybridním pohonem. V roce 2013 nebude Toyota vyrábět jiné vozy a věřím tomu, že tak, jak tokijský magistrát zakázal před lety do města vjezd dieselovým vozidlům, tak zanedlouho nařídí pouze hybridní vozy. Úžasné je sledovat, jak se nápisy s vykřičníky poutající zákazníky změnily od maximální rychlosti, obsahu a točivého momentu po cedulky hlásající spotřebu na 100 km. Škoda, že nás v Evropě a zejména v ČR ovládá ropná lobby tak moc, že tohle se tu nedá prosadit. A to upozorňuji, že v Japonsku, které všechnu ropu dováží, stojí 1 l benzínu v přepočtu cca 25 Kč/1 l…
Japonsko 2011 – Mistrovství v kendó základních škol
Dovolím si říct, že v ČR bychom hodně dlouho a hodně těžko hledali závody čehokoli, na kterých by se sešlo přes 2000 dětí. Ano, nespletl jsem se v řádu. O kendó už ani nemluvě. Šli jsme podpořit děti ze Šubukanu do olympijského střediska Komagawa na mistrovství základních škol. Ogino sensej je viceprezidentem Tokijské federace kendó dódžó, pořádající organizace, kterou mimo jiné jeho rodina spoluzakládala. Původně to byl pouze klub policejních dětí. V této vydýchané hale s celkem bezmála 5000 lidmi včetně rodičů jsme viděli fantastické, rychlé a technicky správné kendó od 1. tříd základky až do 16 let věku. Začalo se nástupem v 10:00 a proslovy. Zápasilo se nonstop na 12 zápasištích, rozhodčí ani závodníci neměli jedinou pauzu. Ceny se začali předávat v 16:00…
Japonsko 2011 – Jasukuni
Do této velmi kontroverzní svatyně se žádný Japonec (o to méně cizinec) nežene. To málo Japonců, co tam chodí pravidelně, se tam žene se ctí a duchem Japonska na paměti. Pro nás, bílé, by asi bylo dobré mít při vstupu do ní na čele nápis: „Nejsem Američan…“ Nicméně i tuto část japonské historie je dobré studovat. Zažít pocity při pohledech přítomných návštěvníků bez zmíněného nápisu na čele je také dobré pro studium budó. Někteří opravdu otrlí se zeptají, odkud jste. Měli byste je vidět, když odpovíte: „Čeko desu.“ Jak se jim rozzáří oči a vyhrknou: „Vy opravdu nejste Američan?“… Uvnitř vojenského muzea najdete také pár velmi krásných mečů a tokugawských zbrojí a v okolí nádhernou zahradu..
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2011 – Tokio Sky tree a Asakusa
V Orientu víc než kde jinde, a Japonsko není vyjímkou, se staví výškové budovy. Do stran není moc místa, tak se staví dolů a nahoru. V Japonsku zejména nahoru. Výjimkou není ani Tokyo Sky tree s dokončením v polovině roku 2012 (dovolí-li světová ekonomická krize…). Je 634 m (mu-sa-ši) vysoká a denně permanentně obležená amatérskými fotografy, i když se nedá dostat blíže než na 50 m od staveniště. Z dálky si člověk říká, 634 m, to není zas tak moc, když ale stojíte po ní…
Další sada fotek se týká dobře známé svatyně Asakusa. Dokončená rekonstrukce celého areálu odhalila tento komplex v nevídané kráse. Turisticky profláklá část Tokia tak přes svou (možná) okoukanost okouzlila a dala celému místu novou energii.
Japonsko 2011 – Koganei Edo museum
Muzea v Japonsku si jen tak s nějakými nezadají – co do vybavení i do názorných ukázek a prospektů. K našim asi nejoblíbenějším a mnohokrát námi navštíveným patří venkovní muzeum Edo na okraji Tokia v Koganei. Je v areálu obrovského parku Koganei a je snadno dosažitelné od vlaku pěšky, nebo autobusem. V tomto muzeu bylo natáčeno nespočet interiérů a exteriérů japonských filmů. Vše je možné si projít, posedět v domech. V každém z nich najdete milé průvodce, většinou dobrovolníky, mnohdy i anglicky mluvící, kteří si s vámi budou mile povídat o všem, co vás zajímá. A také je bude zajímat, odkud jste. Toto muzeum je průřezem dopravní cesty v období pozdního Eda od stanice Musaši Koganei až do centra Tokia. Všechny domy sem byly přestěhovány ze svých původních lokalit a jsou dochované.
Japonsko 2011 – Rjógoku Edo museum a Zahrada Kiosumi
Toto muzeum je uzavřené v budově a jsou zde vystaveny původní budovy v oblasti Rjógoku, kde se muzeum nachází. Přesně odpovídá tomu, co jsem psal v případě Koganei Edo muzea. Zde je spouštěn pravidelný cyklus osvětlení a velmi realistických zvuků života v této oblasti u řeky Edo-gawa v době Edo. Během 20 minut se pravidelně opakuje svítání a západ slunce včetně noci. Slyšíte ranní zpěv z přístavu, poletující ptactvo, obchodníky zvoucí vás do svého obchodu. Velmi milý pan průvodce nám sdělil mnoho detailů o stavbách a životě ve Rjógoku. Když se dozvěděl, odkud jsme, vysoukal ze sebe k našemu překvapení pár českých slov s vysvětlením, že v 80. letech žil několik let v Praze a vyučoval na Karlově universitě. Dnes je v důchodu a jako dobrovolník chodí zdarma (!) dělat průvodce do muzea.
Japonsko 2011 – Šubukan dódžó
Při tom všem, co stíháme oběhat a vidět před den, kdy jsme opravdu každý den na nohách a někam jdeme, nebo jedeme, tak cvičíme. A cvičíme každý den iaidó i kendó u našeho senseje v Šubukan dódžó. Je to úžasné.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2011 – Poslední oběd před odletem
Sensej byl letos tak velice laskav, že nás pozval k sobě domů na oběd. Je to velká pocta. Cítili jsem to jako odměnu. Manželka senseje připravila nudle sóba a k tomu tempuru. No a to jsme tedy cítili velký rozdíl mezi našimi pokusy a tím, co je mistrovské dílo v kuchyni. Sensej si také pochvaloval, že jeho žena je co se týká vaření „totemo džózu“, a je to pravda. Během oběda jsem si povídali a prohlíželi fotografie. Po obědě jsme šli ještě fandit jeho vnučce na sportovní hry do školy a pak už jsme šli pomalu do dódžó pro věci a na vlak na letiště. Sensej s námi šel až na křižovatku a loučení bylo o to těžší. Děkujeme a těšíme se na příští rok. Uděláme, co bude v našich silách, abychom se znovu viděli.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
