Japonsko 2012
Letošní Japonsko bylo malinko jiné. Hodně pršelo a vůbec nebylo vedro. Dokonce se dá říct, že poslední dva týdny byla nebývalá zima, a to i přes den. Zato tréninků jsme si užili až až. Bylo několik „special keiko“ v jinak volnou sobotu pod vedením Komija senseje (čerstvý 6. dan kendó renši) a jednou jsme šli na centrální seminář na Nakano, který pořádá Tokijská federace soukromých dódžó, jíž je Ogino sensej viceprezidentem. A také jsem si připravil sekci fotek „Japonsko – jinak“ na samém závěru. Tam najdete zvláštnosti, které u nás rozhodně (bohužel) nenajdete.
Japonsko 2012 – Cesta
Tentokráte jsme s rakouskými šípy do Vídně doplachtili vrtulí a pak konečně něčím pořádným až do Tokia. Tam nás letos přivítal déšť a oblétali jsme tajfun.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2012 – Asakusa jabusame
Letos jsme nemuseli na jabusame (流鏑馬) nikam daleko. Pája náhodou objevila v turistickém centru na Šindžuku informace o této slavnosti na Asakuse, tedy nedaleko místa, kde jsme přebývali. Měli jsme štěstí, udělalo se zrovna hezky… no přiznám se, že bylo takové vedro, že jsem tam až do úplného konce nevydržel. A navíc jsme stáli na přímém slunci. Slavnost byla rozdělena do dvou částí. Nejprve bylo odpočinkové kjúdó, tentokrát střelba na jelena. Viděli jsme soutěž dvou týmů v tradičních oděvech i obutí. Zajímavé bylo i doměřování zásahu. Potom jsme se přesunuli na 225 metrů dlouhou dráhu, kde se již prováděla střelba z koně. A jeden z nejúspěšnějších jezdců dokonce neměl ani moc japonské rysy :-).
Japonsko 2012 – Kamakura
Kamakuru máme rádi a jezdíme tam pokaždé. Je tam nádherně a je tam oceán. A stále je co vidět. A jelikož byla jedna ze dvou volných sobot, tak hurá na celodenní výlet. Ale jelikož nám mnohahodinové cvičení denně nestačí, tak si projdeme Kamakuru pěšky. Jak na to? Pojedeme vlakem do Kita Kamakury a odtamtud půjdeme přes lesy a hory až do chrámu Velkého Buddhy.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2012 – Kenjúkai
Je volno, protože je svátek. Co budeme dělat? Tak třeba půjdeme společně na závody kendó do sousedního dódžó. Kam jinam. A budeme fandit našim z Šubukanu. Pod vedením Wakabajaši sempaje (skoro 5. dan kendó) byl sestaven tříčlenný tým. Celé závody Kenjúkai nejsou nic jiného než soutěž tříčlenných týmů. Nesešlo se ani moc lidí. Tak 300, ne více. Každý tým z dódžó si samozřejmě přivezl svoji velkou soupisku týmu na tabuli, svoje taski a rozhodčí svoje praporky. Ze Šubukanu byl rozhodčí sensejův zeť Hasegawa sensej (6. dan kendó renši). Ogino sensej byl v obleku s krásnou stuhou a seděl na čestném místě spolu s ostatními vedoucími dódžó, kteří svoje svěřence bedlivě sledovali z místa k tomu určeného. No prostě něco v našich končinách nevídané. Jelikož se sešlo jen blízké okolí, tak závody začaly v 15:00 a v 17:00 už jsme šli se sensejem nakupovat naproti do obchodu. Co k tomu dodat. Když se to umí…
Japonsko 2012 – Koiwa
Jak vlastně ta Koiwa vypadá? Je do celkem příjemné místo u řeky Edogawa plné spíše menších domků. Žádné mrakodrapy.
Japonsko 2012 – Daigo
Tradičně jako každý rok nasedáme po tréninku iaidó se sensejem do auta a jedeme do horského dódžó v Daigo. Příjemný večer, ofuro, večeře a trochu saké. Letos tam ale byla zima. Ještě, že tam má sensej velmi příjemné futony i na zimu. Druhý den jsme se mimo jiné seznámili i s bratrem senseje, který přijel pomoci. A to krásné ráno. Hory v mlžném oparu vypadaly jako hamon na kataně.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2012 – Pochůzky se sensejem
Občas dostane sensej chuť nám něco ukázat nebo někam zajít. Tak teď nás vzal na pravé suši do skutečného sušibaru. A bylo to vynikající.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2012 – Šubukan
Moc děkujeme Ogino senseji za jeho přízeň a výuku.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2012 – Nikkó
Málokdo, kdo byl v Japonsku i jen jako turista, ví, co je to Nikkó. Byla druhá ze dvou volných sobot a tak hurá na výlet. A Pája ho celý naplánovala. Nejeli jsme přímo do Nikkó, ale nad něj. Už pár let se snažíme udělat si výlet na Fudži san. No a tenhle výlet byla možná generálka. Nejvyšší vrcholy nebyly sice výše než 1700 m, zato jsme vyšplhali hned na tři. Tuto zradu výletu jsme ale odhalili až mezi prvním a druhým výstupem 🙂 . Ale stálo to za to. A kromě této celodenní túry jsme hned na začátku šli do Futarasan džindža (二荒山神社), kde byla výstava mečů. Meče ó-dači a nó-dači třeba i 2,8 m dlouhé či meče z roku 900 n.l. …
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2012 – Kanai / Odaiba
Naše pravidelná návštěva umělého ostrova Odaiba. Je zde stále co vidět. Třeba podmořské akvárium. Bylo to krásné, včetně možnosti si hladit žraloky a rejnoky. S poděkováním jsme raději tuto možnost nevyužili. Stejně měli obědovou pauzu 🙂 . Co se týká Toyoty, tak oproti minulému roku došla v posunu tak daleko, že si nic jiného než hybrid nekoupíte v žádné modelové řadě. A další meta, kterou Toyota prezentuje, jsou elektromobily a hybridy CNG/elektro. Také se zde prezentuje mnoho „ufoidních“ vozítek. Jedno si Pája sama zkusila řídit. Já jsem nesplňoval váhové a výškové maximum…
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2012 – Ueno
Ueno je pro někoho dost velký park i s krásnými jezery plnými lotosových květů a svatyň. My ale víme i to, že je to památník posledního odboje samurajů rebelie Sacuma v roce 1877 pod vedením Takamori Saigóa (西郷 隆盛). A on i tato událost zde mají svůj pomník. Tato poslední bitva byla vedena samurajskými meči. Jelikož byla poslední, kde se hromadně tyto zbraně použily, tak je dělící linií mezi označováním bojových umění ko-budó (staré) a gendai-budó (novodobé).
V horní části parku se staví výstava zemědělství. Aby i Japonci z Tokia věděli, jak se co pěstuje a roste. Zajímavý projekt.
A hned vedle Ueno stanice jsem zavítali na Amejoko. Toto je neblaze známý bazar, kde se pod dohledem a za přispění jakuzy prodávaly na konci 2. světové války okupantům pod cenou předměty, mnohdy obrovské umělecké ceny. Kimona, meče, svitky, prostě všechno, aby měli Japonci za co koupit alespoň trochu jídla ve válkou zbídačené zemi. Dnešní podoba je úplně jiná. Zachovala se však tradice velmi nízkých cen. Takže tu seženete jak použité, tak nové věci, ale za velmi nízkou cenu.
Nebyly nalezeny žádné obrázky
Japonsko 2012 – Sky Tree
Stáli jste někdy uprostřed města 451 m vysoko na stavbě 634 m vysoké? My už ano 🙂 . A docela zážitek. Nově otevřená Sky Tree zvaná Musaši (6-mu, 3- sa(n), 4-ši). Byli jsme tam pozváni na společný výlet ostatními z Šubukanu. Celé to organizovala Kawana sensej a přidal se i Komia sensej s rodinou. Pak šel i Wakabajaši san a Fudžimura san. A Komia sensej, tenhle jinak docela kendó likvidátor, byl v přítomnosti svých 3 dětí a manželky velmi jemný a milý. Být ve výtahu, který jede rychlostí 600 m/min, místo pater má tlačítka s metry, byl zážitek. Stát na silném skle a vidět pod sebou tu hloubku už tak super pro můj pocit z výšek nebylo. Ale zvykl jsem si. No ale nejlepší bylo, že jídlo a cokoli zde bylo, je v průměru asi jen o 100 JPY dražší než dole. Zkuste jít do Prahy na Žižkovský vysílač do restaurace … :-). (Celých 66 m vysoko…)
Japonsko 2012 – Japonsko trochu jinak
Zde bych rád ukázal, co nás bojová umění učí zejména. Pozorovat, vnímat okolí, nebýt uzavřený a slepý. A my v Japonsku pozorujeme i vnímáme jak starou kulturu a bojová umění, tak současný život. Baví nás obojí. A tak se dívejte s námi a přemýšlejte, co byste mohli v sobě nebo okolo sebe změnit. A tím se loučíme a uděláme, co bude v našich silách, abychom se do Japonska podívali i příští rok. Jednoduché to rozhodně není.
