Japonsko 2013
Japonsko 2013 bylo v mnoha ohledech zvláštní a vyjímečné. Jistě tím, že Pája měla to štěstí a byla v Japonsku celé dva měsíce, Srpen a Září. První měsíc se svým bratrem Pavlem, pro kterého to byl první pobyt v Japonsku. Druhý měsíc jsme se vyměnili a Září jsem byl tradičně s Pájou já. Další zvláštností bylo počasí. Nebylo vedro, hodně foukal vítr a poprvé jsme si užívali modrou polojasnou oblohu, místo mlžného vlhkého skleníkového dusna. A poslední velmi příjemnou vyjímečnou skutečností bylo, že jsme hodně času trávili s Ogino sensejem a jeho ženou a to i u něj doma.
Japonsko 2013 – cesta
Každoroční cesty jsou spojeny s kreativitou nápadů na dárky i jak je do Japonska dovést. Třeba meč obložený Becherovkou :-). Aniž jsem to měl na letence, Lufthansa mi přistavila A380 a to jsem si užil. Spousta místa na nohy a skvělý servis. Za letu nuda, to letadlo je tak veliké, že s ním turbulence pohybují minimálně, ale to jsem vítal s povděkem. Máte tedy pocit, že letadlo stále stojí na místě.
Japonsko 2013 – Koiwa
Koiwa je malá čtvrť kolem řeky Edogawa. Tam bydlíme a tam je naše Šubukan dódžó. Moc se nám Koiwa líbí pro svůj ráz malých domků a otevřených prostranství kolem řeky. Přesto, že je kousek od centra, má venkovský ráz bez mrakodrapů. Je také kousek od Rjógoku, známého svým sumó dóhjó. I kolem Koiwa můžete potkat mnoho sumóků a také zde najdete sochu jednoho z nich na nádraží.
Japonsko 2013 – U senseje
Sensejovu přízeň jsme si letos opravdu užívali. Stále nás někam vodil, a velmi často jsme byli u něj doma. Měli jsme pocit, že je s námi opravdu rád. Asi mohu prozradit, že nám ukázal 9 čepelí ze své soukromé sbírky mečů. A byli to opravdu kousky k pohledání. Mimo to jsme strávili den psaním kaligrafie.
Japonsko 2013 – Doma
Každoročně je sensei tak laskav, že nás nechává bydlet v malém bytě. A tam se o sebe staráme a vaříme si. Poodhalíme Vám tajemství našich japonsko-evropských vegetariánských kreací 🙂
Japonsko 2013 – Tsukidži
Asi nemusím představovat rybí trh v Tokijském zálivu jménem Tsukidži. Sice nic lákavého pro mne jako vegetariána, ale stejně to stálo za to vidět. Pája našla jak se tam dostat a kdy tam jít. Jako všude v Japonsku samé překvapení, hned u vchodu do tvrdě průmyslového areálu dostanete od dozoru mapku s popisem co kde je a instrukcemi jak se chovat. Do 10 hodin je zakázáno chodit do obchodních hal, kde stále probíhá pověstná burza tuňáků. Můžete se pohybovat v přilehlých uličkách s obchody a restauracemi přímo v areálu. Po 10 hodině můžete téměř všude. Jak občas říkám, Japonci jednou snědí to moře i s kamením, tak tohle je důkaz. Co všechno jsou schopni ulovit a sníst, kratší seznam by asi byl toho co nejedí.
Japonsko 2013 – Edogawa
Výlet podél řeky Edo byl krásný a zajímavý. Na kole si člověk užije cestu a stihne toho více. A zase jsme viděli něco zajímavého, co doposud ne. Všude říkáme, jak obdivujeme aktivitu japonských seniorů. Jejich hra na břehu řeky je další důkaz. Speciální „pobřežní“ golf. Vlastně zajímavá kombinace badmingtonu, kriketu a golfu. Aby to moc nelétalo je golfový míček opatřen stejnou koncovkou jako badmingtonový. Protože by se pak nevešel do golfové jamky, hraje se do takového otočeného deštníku. A protože je břeh úzký, jak aby se dodržel směr, je třeba před vlastním pokusem „zavěsit do deštníku“ projít míčkem brankou do prostoru před vlastní jamkou.
Japonsko 2013 – Šubukan
Tradičně nemáme zase moc fotek ze cvičení. Vlastně tuhle jednu 🙂 Ale cvičili jsme opět každý den iaidó i kendó. Na cvičení nefotíme. Snažíme si všechno odnést v sobě, případně v psaných poznámkách po cvičení.
Japonsko 2013 – Urajasu
Náš druhý výlet na kolech, který vymyslela Pája byl do čtvrti Urajasu. Je to na pobřeží a do čtvrti ústí mnoho malých úzkých kanálů. Dříve to byla osada rybářů, zpracovatelů a prodejců ryb. Dnes už po tom ani vidu ani slechu. Navštívili jsme dva původní tradiční domy z doby Edo a potom celé muzeum rybářské vesnice. Za zmínku stojí chytře odlišná dispozice staveb, zásadně dvoupatrových, zřetelná dodnes. Je jím o několik metrů vyšší přízemí budov a velmi sporé vybavení těchto prostor. Budovy jsou v těsné blízkosti kanálů, na kterých se rybáři plavili domů na lodích. Tyto kanály nebyly chráněny hrázemi proti povodním od moře při tsunami, nebo od řeky při bouřích. Proto stačilo vzít pár věcí s přízemí a přečkat velkou vodu v patře, kde bylo vše podstatné. Až voda opadla, prázdné přízemí rychle oschlo a bylo zase použitelné.
Japonsko 2013 – ZKNR iaidó kóšúkai
Každý rok je Ogino sensei tak laskav, že nás přihlásí na centrální seminář ZKNR iaidó, kde se vyučují aktuální detaily Seitei iai. Ani letos nebylo vyjímkou a tak jsme vyrazili společně se sensejem. Letošní seminář předcvičoval Kojama sensei 8. dan iaidó hanši. Měli jsme to štěstí, že potom vedl i naší skupinu 4. danů. Své poznatky jsme se snažili okamžitě přenést do svého cvičení a něco do poznámek. Na konci semináře nás s Pájou sensei přede všemi vyzdvihl a poděkoval nám, že vážíme cestu až z Evropy aby jsme se učili iaidó v Japonsku. No červení jsem byli až za ušima, byli jsme na tomto semináři asi 200 lidí od 4 danu výše jediní nejaponci.
Japonsko 2013 – The Tokyo Rinkai Disaster Prevention Park
Pokud mohu hodnotit alespoň za sebe, tak letošní nejzajímavější místo návštěvy v Japonsku bylo právě zde. Centrum krizového řízení a výcviku při přírodních katastrofách a zejména zemětřesení. Prošli jsme si speciálním demo školením pro přežití 72 hodin po největším zemětřesení, které se v Tokiu již mnoho let očekává. Ať chceme nebo ne, jezdíme do země, kde máte často pocit, že někomu živému chodíme po zádech. A i když si to nepřipouštíme nikdo netvrdí, že když do Japonska živí přiletíte, musíte také nutně živí odletět. V tomto centru na Odaibě, které doporučujeme každému navštívit, se dozvíte mnoho zajímavých a hlavně praktických věcí, jak se chovat prvních 72 hodin po zásahu zemětřesením. Do té doby od vzniku se Vám dostane kdekoli odborné pomoci. Tedy pokud jste měli to štěstí, že přežijete. Prošli jsme si zde simulované prostředí zničeného Tokia po zemětřesení síly 7,9 a plnili různé úkoly podle manuálu. Hledali jsme cestu, dávali pozor na narušené budovy atd. Více o tomto parku se můžete dočíst zde.
Japonsko 2013 – výlet pod Fudži
Letošní téměř jediný, ale velmi krásný byl výlet mimo Tokio byl do blízkosti Fudži, městečka Kawaguči se stejnojmenným jezerem. Pršelo a počasí nebylo ideální, tak jsme Fudži zahlédli jen na pár vteřin a to ještě jen její úbočí. Ale i tak to byla krása a relax. Lanovkou jsme vyjeli na „zaječí“ horu Tendžo, kde jsme měli krásný výhled na celé okolí i jezero. Podvečer před odjezdem jsem si užili v tradičních lázních Kawaguči onsen.
Japonsko 2013 – kuriozity ulice
Ani letos nezapomínáme na sekci zajímavostí a kuriozit, které jsou běžnou součástí Japonska, ale pro čecha naprosto nevídanou. Je toho opravdu hodně, těžko prezentovat vše. Mnohé z těchto odlišností jsou nepřenostitelné. Část věcí by se do Čech hodila. Jednak by to zvýšilo například úroveň cestování, spotřebitelského servisu, vzájemné chování lidí atd. Na druhou stranu by zavedení některých prvků (jako je třeba plošný zákaz kouření, který v Japonsku je) vyžadovalo plošnou propagaci od státu a nejvyšších představitelů, vysvětlování potřebnosti takových opatření a hlavně příklad a dodržování ze strany nejvyšších. Asi jsem idealista, ale to by mohlo vést k tomu, že by jsme začali více myslet na druhé a možná by to drobně zlepšilo politickou kulturu v zemi.
