Předem přiznávám, že tento článek může působit tak, že nesouvisí s bojovými uměními. Ale opak je pravdou. Přináší můj pohled na věc COVID, tedy pohled člověka, který za svůj život „zvedl svůj zadek“ dál, než na dovolenou na Berounku či do Chorvatska (nemám nic proti i tam jsem byl a je to krása). Pracovně, kromě celé Evropy nejdále v Indii, soukromě samozřejmě Japonsko. A právě zde se v souvislosti s COVID-19 a nejen v souvislosti s ním, zastavím.

V tomto úvodu bych rád ještě napsal, že si uvědomuji, že COVIDu jsou plná média, psát o něm je nošení dříví do lesa, přesto to svým pohledem udělám. Stále se tu diskutuje zda roušky ano či ne, jak jsou účinné atd. Právě v tomto ohledu je třeba obrazně „zvednout zadek“ od Berounky a z Chorvatska a jít se podívat jinam. A měli by to udělat i odborníci, kteří často ve svých teoriích neopřených o praxi a realitu šíří poplašné zprávy, nebo na druhou stranu věci podceňují. Osobně nechápu, proč mezi těmi co rozhodují o opatřeních v ČR a v krizovém výboru nejsou ti nejpovolanější, tedy lékaři a pracovníci, kteří jezdí do oblastí Afriky a dálného východu, kde se potýkají s mnoha horšími nákazami, než je COVID a musejí rozhodovat o opravdu účinných opatřeních, aby se nákazy např. Eboly a dalších nákaz nešířily do celého světa.

V Kensei děláme bojové umění. Cvičíme, namáháme se, funíme před sebe (iaidó) a na sebe (kendó). Cvičíme v hierarchické linii Kensei – ČFK – EKF – ZKNR. A právě ZKNR, ve třech měsících zastavení cvičení v Japonsku nečekala, ale intenzivně pracovala na studii a praktických výzkumech, jak a za jakých okolností můžeme své bojové umění začít provozovat a cvičit spolu. Zjištěním a doporučením bylo, že právě roušky jsou účinné a to dokonce při kendó, v kombinaci se speciálním plexi až 98%. v situaci kdy na soupeře velmi intenzivně křičíme bojovým výkřikem kiai. ZNKR vychází z měření a experimetů provedených prakticky, ne teoreticky, ve spolupráci s předními dodavateli potřeb pro tato umění, jako je firma Tozandó a chemický gigant Hasegawa. Dnes se na základě předpisu vydaného ZKNR a převzatého EKF cvičí po celé Japonsku. Pro iaidó tedy rouška a pro kendó rouška a speciální plexisklo vyrobené firmou Hasegawa umístěné v helmici men. Zmíněné dokumenty naleznete zde:

20200604-ZNKR-COVID19-Guidelines

20200610-Guidelines_for_Resumption_of_Iaido_keiko

202006-ZNKR-Guidelines_of_Jodo_Keiko

V následujícím videu, jsou verze krytí úst při výkřiku a kapénky uvolněné do prostoru:

Zde je ještě jedno video, kde je důvod, proč to plexi vyvíjel právě chemický gigant Hasegawa (vyrábí také karbonové šinaje, antiseptické rukavičky do koté, dioptrické a ISG plexi): 

Poměrně krásná ukázka, že to funguje. Níže uvidíte profesionálně vyráběné iaidó a kendó masky:

A pokud to funguje v tomto extrému, proč by to nemělo fungovat v normálním civilním životě. 

Podívejme se na civilní život v Japonsku v době COVID a nejen zde. Kdo jste tam byl víte, kdo ne vězte, že Japonci sami nosí roušky poměrně pravidelně, v situacích velké koncentraci lidí, v dopravních prostředcích, v zaměstnání a mnoha dalších příležitostech. Jsou k tomu během roku vyzýváni, když přicházejí roční období chřipek a respiračních chorob. Ale i bez toho Japonci velmi často nosí do uzavřených prostor a zejména dopravních prostředků roušky. Nosí je i v práci, zejména ti co přicházejí často do kontaktu s veřejností. Musím říct, že nemocného Japonce potkáte velmi vzácně. A pokud, tak je zahalen do roušky. Další velmi praktickou a hygienickou věcí je, že si Japonci nepodávají ruce, ale provádí úklonu. V tuto chvíli slyším argumenty všech, „…nojo, ale my nejsme Japonci…“ Ano, nejsme, ale není čas něco změnit? Obohatit se a posunout se dál k lepší, ohleduplnější společnosti? Rouška není úplně příjemná na nošení, to ano, ale toto částečné omezení vlastního pohodlí ve prospěch celku by neměl být problém. Vše je v hlavě. Ale možná právě zde narážíme na příliš silný český egoismus a sobectví. Zde je podle mě třeba změny.

Jak vypadají čísla nakažených v Japonsku?

Hlavní město Tokio uvádí počet obyvatel cca přes 30 milionů. To je 3x více, než má celá ČR. Za včerejší sobotu má denní přírůstek nakažených 162 osob. Ano, čtete dobře, nespletl jsem se v řádu.

Celé Japonsko s počtem obyvatel cca 125,5 mil. osob, má od počátku monitoringu COVID do data tohoto článku cca 79, 5 tis nakažených:

Jistě, i v Japonsku podzimní čísla rostou, ale rozhodně v jiných řádech, než v ČR:

Japonci teď nosí roušky v uzavřených prostorách stále, nejezdí na dovolené (to ostatně nikdy, stále pracují 🙂 ), mezi kantony jsou často povolené jen služební cesty, do a z Japonska se dostanete jen vyjímečně. Do Japonska se cizinec téměř vůbec nedostane (sám se o to teď snažím), pouze za účelem spojování rodin, nebo služební cesty. Volná víza jsou od března 2020 pozastavená, žádost o cestu podáváte na Japonský konzulát v Praze.

Jistě, Japonci jsou, jací jsou, ale v první řadě chrání sebe jako národ a ostrov na kterém žijí. A myslím si, že v rámci ochrany nás všech by jsme se měli po nutnou dobu stát tak trochu Japonci. Vzdát se určitého pohodlí a myšlení jen na sebe a pracovat na společné věci. Nosit roušky a dodržovat distanc bez ohledu na to, zda to vláda, či „odborníci“ nařídí, nebo ne. Myslím, že už ukázali co umí a „děkuji – nechci“. Proč čekat na nějaká nařízení. V souvislosti s osobní ochranou je to na nás a máme mozek v hlavě. Osobně doufám, že pokud COVID jednou pomine, budeme se chovat zodpovědně dál a rouška se stane naší součástí v době, kdy se necítíme zdravě a musíme ven. Že nebudeme jako v minulosti jeden na druhého bezohledně přenášet chřipky a další nemoci.

A zrušil bych také nehygienické podání ruky. Nahradil bych ho japonskou a vlastně i českou prvorepublikovou úklonou. Mám takovou vlastní teorii, zda by zavedení úklony v Čechách vedlo mimo jiné k tomu, že by byl český národ po několika desítkách až stovkách let o něco ohleduplnější a pokornější?… Osobně bych úklonu uvítal trvale a zbavil se nehygienického a nepříjemného doteku mnoha upocených dlaní, a stylů, jako je „leklá ryba“, „drtič zápěstí“ atd. Národy, jako je Japonsko, ale například i Indie svoje pozdravy historicky vyvinuly i na základě hygienických návyků. Podání ruky to není. A ještě poznámka: to co občas vidím, jako dotek lokte, silně odráží českou mentalitu… .

Dodatek:

Co naše média neuvádí jsou statistiky firem, které jsem se dozvěděl o účincích zavedení roušek, social distanc a zrušení podání ruky. (nemohu z profesionálního důvodu napsat do tohoto článku jména svých firemních partnerů, na požádání uvedu jména mimo záznam a osobně):

JCI – firma kde pracuji: celosvětově zaměstnává asi 30tis osob. Počet nakažených COVID=1. Pokles respiračních a chřipkových onemocnění na jednotky procent. Zavedli jsme zákaz služebních cest do zahraničí, social distanc, plexiskla mezi stoly, home office, roušky, zrušení podání ruky, měření teploty, desinfekce rukou.

Nejmenovaná distribuční firma v Praze: Počet zaměstnanců během směnného provozu je 1500 – 1800. Počet nakažených COVID = 0. Počet chřipkových a respiračních onemocnění klesl na cca 0,8%. Zavedené opatření: social distanc, plexiskla mezi stoly, home office, roušky, zrušení podání ruky, návštěvy do firmy po předchozím ohlášení, měření teploty, desinfekce rukou.

Nejmenovaná výrobní firma v ČR: Počet zaměstnanců během směnného provozu je kolem 800. Počet nakažených COVID = 0. Počet chřipkových a respiračních onemocnění klesl na jednotky procent. Zavedené opatření: social distanc, plexiskla mezi stoly, home office, roušky, zrušení podání ruky, měření teploty, návštěvy do firmy po předchozím ohlášení, desinfekce rukou.