O víkendu 6. 6. – 7. 6. 2010 se konal tradiční mezinárodní seminář iaido (Seitei iai a koryu) s Shizufumi Ishido senseiem, 8.dan iaido hanshi (Muso Shinden ryu), 8.dan jodo kyoshi, 7.dan kendo kyoshi. Semináři předcházely tři dny cvičení jodo. Dále Ishido senseji asistovali: z Japonska Taeko Yano, 7. dan iaido kyoshi (Muso Jikiden Eishin ryu), 8. dan jodo kyoshi. Z evropských špiček sensejů se tradičně účastnili: Jock Hopson, 7. dan iaido kyoshi, 7. dan jodo renshi, Chris Mansfield, 7. dan iaido kyoshi, 7. dan jodo renshi, Rene van Amersfoort, 7. dan iaido renshi, 7. dan jodo renshi, Vic Cook, 7. Dan iaido renshi, 5. dan Jodo, Len Bean, 7. dan iaido renshi, 5. dan jodo, Aad van de Wijngaart, 7. dan iaido renshi, 6. dan jodo, Fay Goodmann, 7. dan iaido renshi, 4. dan jodo, Takao Momiyama, 7. dan iaido renshi, 6. dan jodo renshi.
Tento seminář navštěvujeme již několik let a vždy se na něj velmi těšíme. Je to jedna z velkých a nejkvalitnějších šancí v Evropě, jak se vzdělávat v iaido na tak vysoké mezinárodní úrovni. Velmi pravidelně se účastníme této akce z ČFK z oddílů Shinbukan, Kokki dojo, Nozomi Dojo a nově i z oddílu Kensei. Letos jsem byl zástupcem Kensei sám, jelikož teprve začínáme a moji kolegové jsou na počátku cesty iaido. Ale věřím, že pokud budou pokračovat tak jako doposud, bude jim tento seminář příští rok přínosem, tak jako mně. Letos byla tedy nejsilnější sestava z Čech z Shinbukanu, jmenovitě „boss“ Pavel Balvín, dále Jaroslav Čuřík, Tomáš Váňa a Aleš (pouze jodo), dále se ke mně přidal Jan Vebersik z Nozomi Dojo Hradec Králové. Kluci ze Shinbukanu si to pořádně užívali, přijeli o 3 dny dříve a účastnili se i semináře jodo. Kromě Pavla, který má na 4. dan ještě čekací dobu se všichni účastnili i zkoušek, takže máme i pár dalších druhých a prvních danů v jodo.
Odjezd
S Honzou, který dorazil autobusem z Hradce do Prahy, jsme vyjeli v pátek ve 14 hodin s jasnou představou pátečních „trafikdžemů“ na německých dálnicích. Jaké však bylo naše překvapení, že se nic takového nekonalo. Němci byli, asi jako všichni v Evropě, již znaveni neustálými povodněmi a jejich odstraňováním, a ti, co nebyli postiženi, tak asi nevěřili předpovědím slunečného víkendu. Tudíž jsme na silnici zůstali skoro sami, za neustále stoupající teploty z českých 20 stupňů na villingenských 26, a to kolem 20. hodiny příjezdu. Ubytování bylo opět v kempu v Braunllingenu, které nám před lety našel kolega Březina z Kokki dojo. Honza, který jel se mnou poprvé, reagoval podobně jako já, když jsem ještě nevěděl, jak vypadá takový „západoněmecký“ kemp. Chtěl brát s sebou spacák, vařič, ručníky atd. No prostě normální věci, na které je člověk zvyklý „raděj“ v takovém kempu Řásná. No, podívejte se sami do naší fotogalerie, jak to v takovém normálním „západoněmeckém“ kempu vypadá.
Sobota – začátek semináře
Ráno po příjezdu do haly ve Villingenu proběhla registrace, následně začal seminář. Úvod začal pozdravem a představením všech učitelů. Organizátorem bylo Karate Dojo Villingen a představení provedl Karl Dannecker, 6. dan iaido, 6. dan jodo. Po představení následovalo tradičně rozdělení do skupin dle stupňů. Od mudan (začátečníci se stupni kyu dohromady) až po pokročilejší se stupni dan. Letošní účast žáků dychtících po výuce byla až do výše 6. danu. Tato skupinka nebyla sice početná, ale kvalitou stála, jako vždy, za pozornost. Celkový počet účastníků byl neuvěřitelných 170 iaidistů.
Přestože se to mnohé české nátuře, mnohdy se stavící proti jakémukoli systému, může zdát divné nebo zbytečné, je rozdělení na stupně naprosto přirozené. Sám se k tomu stavím zcela přirozeně. Pokud se člověk učí s otevřenou myslí a srdcem, přirozeně stoupá ve svém umění vzhůru, a tudíž i stoupá v hierarchii dle složených stupňů. Není nutné si to vykládat jakkoli nepřirozeně, či z tohoto postupu dělat jakoukoli vědu. Pokud člověk cvičí, je přirozené, že po uplynutí čekací doby a po potvrzení si své úrovně jde s otevřeným srdcem a čistou myslí na zkoušky. Pro ostatní učitele je tento systém přehledným zjištěním základní úrovně a rozdělením masy lidí na jednotlivé skupiny, kterým následně budou poskytovat informace dle jejich úrovně. V korektním vývoji iaido je totiž nutné nejen prokazovat minimálně znalosti (pohybové i mentální) odpovídající minimálně úrovni stupně dan, kde se nacházím, ale i o něco víc. Není však dobré ukazovat ani příliš mnoho. Rámec na každý stupeň je celkem jasně daný s určitou rezervou. Cokoli je nad, nebo pod, nebývá dobré. Vždy ukazuje nesprávný vývoj adepta iaido. Říká se, že dosáhl-li člověk schopností určitého stupně dan a splnil-li čekací dobu, není jediný důvod nepožádat učitele o svolení složit zkoušku. A na evropských seminářích i v Japonsku toto přirozeně platí.
Dopolední část od 9 do 12:30 hodin tvořila Seitei iai. Základní platforma 12 kata ZNKR (Zen Kendo Nihon Renmei) mající za cíl naučit základní principy iaido. Pro tak vysoký počet cvičenců byly vyhrazeny dvě dojo. Do základního stupně 2. dan bylo vymezeno jedno dojo a od základního stupně 3.dan přes střední stupně 4. a 5.dan až po vyšší stupně 6.dan bylo vymezeno druhé dojo. Učitelé byli také rozděleni rovnoměrně úrovni skupin. Následovalo vždy společné shugo (porada a ukázka kata), a pak oddělené cvičení v dojo. Kata se cvičila po skupinách 1. ? 4. kata, dále 5. – 8.kata a nakonec 9. – 12.kata. Kata na požádání převáděl Chris Mansfield z Anglie, jeden z osobních žáků Ishido senseje, který se od něj učí již 30 let a sám žil v Japonsku posledních 17 let. Mimo jiné přeložil z japonštiny základní výukový text ZKNR Seitei kata. Jeho provedení bylo naprosto bezchybné. V kuloárech se proslýchá, že uspěl v prvním kole zkoušek na 8.dan konaných letos v Kyotu. Ani bych se tomu, potom co ho vídám po jeho návratu z Japonska na seminářích, nedivil. Zeptat jsem se ho neodvážil, ale vyzvěděl jsem z něj jeho japonské jméno, tak se na to podívám… . Mansfield sensei je stejně vysoký jako já, i když mnohem statnější postavy, a proto je mi jeho styl cvičení iaido velmi blízký. Rád cvičím ve skupinách, které vede. Má sice velmi osobitý styl výuky, který málokdo vydrží či akceptuje, který však většinou ničí a bourá dost tvrdě ego a chyby druhých. On to navíc nedělá bez cíle a z vlastního potěšení. Skupiny, které připravuje na zkoušky na seminářích mají pravidelně nejlepší výsledky.
Detaily kata a aplikace bunkai předváděl Ishido sensei a byl v úžasné formě. Předváděl stěžejní aplikace a mnohé výukové pomůcky pro pochopení principů Seitei iai. Bylo i mnoho prostoru pro otázky. Na každou otázku Sensei reagoval způsobem jemu vlastním, tazatele vytáhl k sobě a přímo na jeho těle a mysli předvedl odpověď na otázku. Co si přát názornějšího. Zejména jednomu tazateli, stejně jako nám, padla čelist při ukázce jednoho nesprávného pochopení pohybu ruky s mečem v krytu 3. kata uke-nagashi. Po otázce, zda není lepší dělat pohyb odražení soupeřova meče velmi důsledně velkým polokruhovým pohybem, tazatel následně zjistil, že není. Sensei ho nechal provádět kryt a postupně zvyšoval sílu i rychlost seku na tazatelovu hlavu. V jednu chvíli však nepatrně změnil timming seku a přesto, že mířil vždy přesně na střed soupeřovy hlavy, zasáhl tentokráte v plné rychlosti a zcela úmyslně cca 1 cm široký prostor mezi prsty pravé ruky a cuba-dome na bokkuto soupeře na vnitřní straně cuka. Údiv v očích nejen nás, ale zejména tazatele, byl nepřehlédnutelný a pocit pochopení měl zjevně hodnotu osvícení. O to mocnější, když sensei se smíchem poznamenal, že ostrá katana by tak štědrá k jeho zdraví a životu nebyla… .
Neužívali jsme si jen těchto názorných ukázek, ale zejména cvičení. Sensei na rozdíl od hlavních ZKNR Seitei kata seminářů ukazoval jen to podstatné, mnohdy s odkazy na koryu, avšak s důrazem na čistotu provedení. Seitei a koryu se vlastně nesmí míchat v doslovném slova smyslu. Proto bylo dost místa na cvičení. Tomu jsem byl velmi rád. Již od roku 1986, kdy jsem započal dráhu bojových umění, se řídím heslem: „Co neodcvičíš, to neokecáš.“ To se pod Ishido senseiem opravdu nemůže stát. Pro každou kata bylo vymezeno opakované cvičení pod ostrým dohledem všech sensejů, v počtu 10x každá kata bez přestávky v pěkně ostrém rytmu. Takže hnedle jsme naráz opakovali 40 kata v jednom nepřerušovaném sledu. Na konci dopoledního bloku jsme tudíž měli všichni pořádně propocené iaido-gi.
Po obědové pauze do 14 hodin za krásného slunečného počasí následovalo dokončení Seitei iai, 9. – 12. kata. Zejména 11, so-giri, byla pojata v tradičním provedení „prosekat se“ na opačnou stranu dojo a vrátit se na počátek řady. Protože bylo dojo na šířku dlouhé na celkem trojí provedení této kata (při mé délce nohou), tak se člověk docela naběhal.
Po dokončení všech Seitei kata následovala, alespoň pro mne, očekávaná a vytoužená část, výuka Muso Shinden ryu pod vedením Ishido senseje, který jednou z největších osobností iaido v Japonsku. Došlo k rozdělení do skupin na ty, kteří se připravovali na zkoušky, kteří chtěli cvičit Seitei iai, nebo nic jiného neuměli, a ty, kteří chtěli koryu. Nabídka zněla shoden a chuden a dále rozdělení na Shinden a Jikiden. Honza se mě zeptal a rozhodně jsem mu doporučil koryu. Navrhl jsem shoden. Má již základní stupeň 1.dan, při kterém by se měl o koryu začít zajímat mnohem více. Navíc shoden v Nozomi dojo sempaje pozvolna učím a Honza sám se již koryu semináře v minulosti účastnil. Osobně jsem se spolu s Pavlem a ostatními z Čech troufale přesunul do skupiny dychtící po chuden, kterou i když je velmi náročná na fyzičku i kolena, mám velice rád. Jen Tomáš Váňa si šel užít Seitei iai pod výukou Mansfield senseje, což byl také silný argument. Nakonec to pro radost nás všech dopadlo tak, že jsme byli všichni v jedné skupině a dostali jsem jak část shoden, tak chuden. Rozdělení tak padlo jen na Shinden a Eishin ryu.
Protože jsme byli v jednom dojo s adepty na zkoušky, nebylo tolik místa na všechno. Procvičili jsem tedy základní shoden společně. Ishido sensei společně se senseji Wijngaartem a Amersfoorem pozorně dohlíželi a všem pomáhali ve zlepšení. Jako vždy nám byl velkou oporou a pomocí Andy Watson z Anglie, který semináře pravidelně překládá z japonštiny. Po zhruba půlhodině cvičení Omori-ryu jsme se dostali k chuden, a to k Hasegawa Eishin-ryu. Sensei vybral milované i těžké kata Yukigumo, Yamaoroshi a Iwanami. Neměl jsem sice pořádku loket a vazy ramene, ale tyto kata jsou tak nabité energií a dějem, že jsem se opět neovládl a z původního úmyslu cvičit pomalu nezbylo nic – jau. Iashido sensei opět exceloval při bunkai s Amersfoor sensejem. Předváděl nejen naprosto přesné a hladké pohyby aplikace, ale i ukázku, kdy se sensei sám proměnil z „oběti“ v šelmu, která ladně a plynule otočí vývoj boje ve svůj prospěch. Dokonce i když byl sensei v pozici ležmo, nebylo vůbec bezpečné se k němu přibližovat.
Čas se pomalu nachýlil, a tak se všichni propocení, unavení, ale plní energie seřadili k závěrečnému nástupu. Den však ještě nebyl u konce. Mnohé kolegy z ostatních zemí čekaly ještě zkoušky. Zasedly dvě zkušební komise. Jedna měla na starosti úroveň do 2.danu včetně a ta druhá do 5.danu včetně. Všichni jsem zůstali a sledovali bedlivě všechny stupně až do konce.
Večer
Večer se nesl v duchu společného posezení u večeře mezi oběma našimi chatkami. Díky Jardovu objevu jsme měli dostatek černého Guinesse a kdo nechtěl, tak si dal naši Plzničku. Při diskuzích o budo a mnoha dalších smyslech i nesmyslech jsme za pojídání rozmanitých večeří trávili až do pozdní noci.
Neděle ráno
Po snídani jsme naposledy vyjeli do dojo. Dnes nás čekala jenom koryu. Sensei začal naprosto nečekaně a originálně. Vzdělal nás v pohledu na rozdíly mezi sesterskými školami Shinden a Eishin. Vybral z Omori-ryu kata Shohato, Inyoshintai, Gyakuto, Seichuto a Batto. Nejprve vysvětlil rozdíly v názvech. A dále poprosil Takao Momyiama senseje (Shinden) a paní Fay Goodmann sensei (Eishin), aby současně, pomalu a názorně cvičili zmíněné kata. K tomu podával vysvětlení o rozdílech. Sám občas exceloval svými znalostmi a ukázkami Eishin ryu. Aby také ne. Rodina Ishido historicky ovládá oba styly. Po této přednášce následovaly některé ukázky bunkai (aplikací) a následně volné cvičení zmíněných kata dle každé ryu. Velký důraz kladl sensei na kata Gyakuto, kde ukázal mnoho detailů. Je to velmi frekventovaná kata. Není složitá a je moc efektní na pohled. Ta složitost se však nezdá jen na první pohled. Hned na ten druhý je jasné, že si s ní člověk může způsobit uříznutí si pěkné ostudy z neznalosti nebo probodnutí vlastní ruky při přílišné horlivosti. Sensei si dal opravdu záležet a dopodrobna vysvětlil mnoho detailů této kata. Při dalším volném cvičení nás všichni sensejové obletovali jak včelky kvítí a pozorně opravovali každého. Po první hodině jsme opět přešli k pokročilejší chuden úrovni. Následovala další tři kata z Hasegawa Eishin ryu, a to Urokogaeshi, Namigaeshi a Taiotoshi. Těmto katám jsme věnovali celkem asi půl hodiny. A tím byla výuka zakončena.
Bylo relativně brzy, tak jsme tušili ještě nějakou činnost. Říkali jsme si, že nás sensejové jen tak nepustí a že budou chtít vidět něco i od nás. A bylo to tak. Následovalo taikai. Rozděleni jsme byli do kategorií až do 5.danu. Jelikož nás bylo mnoho a času málo, závodilo se rovnou KO systémem. Skupiny byly tříčlenné, ale všichni závodili najednou. I panel shinpan doznal změny. Klasickou sestavu jednoho shushin a dvou fukushin doplnil ještě čtvrtý, doplňkový rozhodčí, který rozhodoval jen v případě, že každý ze tří shinpan zvedne jinou barvu praporku, čímž by vznikla remíza, hikiwake. A když tři závodníci, tak potom k červené a bílé barvě praporků přibila ještě třetí, zelená. Začalo se od kategorie mudan. Výprava z Čech obsadila kategorie shodan, nidan, sandan i yondan. Do 2.druhého kola se dostal Pavel v kategorii sandan a mně se v yondanech podařilo probojovat až na 3.místo. Velmi pěkný souboj předvedlo finále kategorie godan, tradičně mezi šampiónem z ME Endy Watsonem a Němcem Michaelem. Endy vyhrál, ale i Michael předvedl moc pěkné iaido. Odměnou všem umístěným byl potlesk před „nastoupenou jednotkou“ . V Evropě není mnoho taikai, a proto je fajn, že si člověk může zazávodit i mimo samotné ME s lidmi ve své kategorii, kteří tento seminář navštěvují.
A to bylo opravdu vše. Následovalo rozloučení se všemi senseji a známými, se kterými se rádi vídáme. Cesta zpět opět ubíhala poklidně bez jakýchkoli problémů a v Praze jsme byli za cca 5 hodin i s nějakými přestávkami na :furu sato nabe“ .
Závěr
Již několik let navštěvujeme tento seminář. Je to jeden z nejkvalitnějších nejen z hlediska učitelů samotných, ale i z hlediska účastníků. A úroveň lidí cvičících kolem nás je také velmi důležitým aspektem, kam se během takového semináře posuneme. Již teď se těším na další rok. Pro mne osobně jsou tyto semináře jakousi oázou mezi mými ročními návštěvami Japonska, kde si pravidelně užívám iaido a kendo ráj, a nejen ten.
