Tajemství je něco, co nás přitahuje, ale neznáme jeho pravý obsah. Je jako poklad, který čeká na naše odhalení, aby nás obohatil. Promlouvá k nám z minulosti, abychom pochopili naši přítomnost a neztratili směr do budoucnosti. Zvu vás na cestu za tajemství Shubukanu.

Není Shubukan jako Shubukan

Původní Shubukan byl založen v roce 1918. Založil ho Sato Sanzo hanshi O-sensei (佐藤三蔵範士). Tohoto senseje má každý v Shubukanu i v Edogawě ve velké úctě, ale mnoho o něm zatím nevím, jen to, že byl jistým způsobem v linii Hokushin Itto ryu. Subukan byl součástí tehdy existující společnosti bojových umění pod císařským dvorem Dai Nippon Butoku Kai (大日本武徳会), existující od roku 1895.

Znaky původního Shubukanu se však píší jinak – 衆武館 – a oproti dnešnímu jménu se liší v první znaku – 衆. Toto „Šú“ se překládá spíše jako lidé, nebo masy, nebo ve významu velkých čísel. Celý význam Shubukan by se dal volně přeložit jako „budova lidí studující cestu boje“. Původní kroniky jsou psané ručně a jsou u senseje v Japonsku, více informací o tomto původním dojo teprve zjistím. Co vím jistě, že toto dojo během druhé světové války vyhořelo, stejně jako zahynulo mnoho žáků Sato senseje.

Na chvíli odbočme a podívejme se krátce do Japonska roku 1918. Jedná se o éru Taisho (大正時代) jejíž jméno je podle císaře stejného jména.

Japonsko je na ekonomickém a politickém vzestupu. Všichni horlivě budují nové císařství. Japonsku je jako jedné z pěti vítězných mocností přiděleno křeslo v radě Společnosti národů. Do křesla předsedy vlády usedá, později legendární Admirál Yamamoto.

Je to však i období, kdy Japonsko zasáhne první vlna Španělské chřipky (budou celkem 3), nazývané „Zimnice Sumo“, od prvních tří přenašečů i obětí, kterými byli zápasníci sumo trávící dovolenou na Taiwanu.  

Tak dostala do Japonska a první vlna zasáhla hlavně zápasníky sumo a osoby s nimi v kontaktu. Celkem se ve všech vlnách nakazilo 23,8 milionu lidí (43% tehdejší populace) a okolo 390 tisíc jich zemřelo. Chřipka v Japonsku ustala v roce 1921. Na Koiwě se v té době rozvíjelo školství a reforma pozemků.

 

 

 

 

 

 

Fénix

V roce 1945 ukončilo Japonské císařství válku a dle originálu jejich verze „kapitulačního“ protokolu (vystaven v muzeu Yushukan, ve svatyni Yasukuni), přešlo císařství na mírové aktivity. Co je ale důležitější, že si v nové ústavě zakázalo armádu, povolilo jen složky domobrany a policie. A právě policie, konkrétně Tokijská metropolitní (Keishicho – 警視庁) nás bude zajímat.

Zejména její složka Keisatsu, oddělení výcviku bojových umění. Založena byla již v roce 1888. Hlavní předměty výcviku bylo kendo, střelba a jiu-jitsu (později judo). Jejím úkolem bylo trénovat z velké části potomky samurajů k eliminaci proti císařských sil a osob, kteří se nechtěli vzdát po roce 1889 nošení mečů a copů. Vzpomeňme že jednotky, které se staly novou policií zvítězili 1868 v bitvě na Uenu a v roce 1877 potlačili poslední samurajskou rebelii Sacuma, kterou vedl Saigo Takamori.

Od roku 1945 dostala podoba Keichicho (東京警察) novou tvář a jako celý národ měla i Tokijská metropolitní policie pomáhat s obnovou národa a jeho směřování k nemilitantním cílům. Jedním z důstojníků je i tehdy 43letý Ogino Seisaku (荻野清作). Ten je součástí policejního týmu v části Edogawa, resp. Koiwa s pravidelným výcvikem v Keisatsu.

Zde bych rád přidal trochu informací o policejním kendo, protože pokud to jde, jdu se každý rok podívat na Celojaponské policejní mistrovství kendo. Jde o KO systém, pouze ippon shobu a uděluje se pouze 1. místo. Kategorie mužů se pořádá od roku 1952, kategorie žen pak od roku 1984.

 

 

 

 

 

 

 

Ogino Seisaku je jedním z významných žáků Sato Sanzo O-senseje. V roce 1949 adoptuje Ogino Seisaku z rodiny svého bratra malého 9letého chlapce, a začne ho připravovat na roli svého dědice a na policejní kariéru. Chlapce začne učit kendo a další bojová umění, kaligrafii, čajový obřad, zpívat tradiční písně, divadlo No, malovat, skládat básně. Jeho jméno je Ogino Yasumichi (荻野泰亨).

V Japonsku po kapitulaci platí úplný zákaz výcviku jakýchkoli bojových systémů, vyjma policejních složek a složek domobrany (rozuměj armády určené pro obranu Japonských ostrovů). Nad zákazem dohlíží speciální tým Generála McArthura, který má ještě jiný úkol. Důkladně se seznámil se všemi tradičními bojovými systémy Japonska. Zvážit co lze použít pro vlastní obohacení ozbrojených složek, a co se musí změnit, aby bylo možné prohlásit takové bojové umění za čistý směr, který nepodléhá ultranacionismu a militarizaci. Styly meče jsou postupně povoleny až od roku 1952, kdy vzniká dnešní ZNKR, zastřešující v současnosti kendo, iaido i jodo.

V roce 1952 odchází Ogino Seisaku v 56 letech do policejní výsluhy a za peníze výsluhy a s pomocí dalších osob staví nový Shubukan. Sato O-sensei tak pokračuje ve výuce v dojo, které postavil jeho žák. Stále nese název se znaky 衆武館. Fénix vstal z popela války.

Přicházejí sem učit velmi významní učitelé té doby v rámci policejních struktur Keisatsu. Zájemců o výuku je tehdy opravdu velké množství. Shubukan je součástí dnešní Zen Dojo Kendo Renmei, největší organizace v ZNKR. V té době je to organizace policejních dojo, která sdružuje dojo svých příslušníků a jejich rodin.

Dodnes je tato značka vedle vstupních dveří dojo. Ogino Seisaku sensei dělá všechno dle svého přesvědčení že „je důležité podporovat zdravý vývoj mladých lidí skrze kendó, pomáhat nové generaci zmatené porážkou Japonska, a rekonstrukci společnosti.“

V roce 1962 se v tak v dojo začne vyučovat i iaido a o výuku je požádán Tsukaze Shoei sensei (塚瀬正平). Styl iaido tedy není ničím jiným než tehdy nově velmi populární Muso Shinden ryu (夢想神伝流居合).

3. ledna 1965 odchází na věčnou cestu Sato Sanzo O-sensei. Smuteční obřad se koná přímo v Shubukan dojo.

Tradice poračuje

V dubnu 1965 se Shubukan přejmenuje na Shubukan (??). Ano, nejde o překlep. Japonci mají velký cit na spojování minulosti s budoucností. Resp. staré s novým. Je třeba jít neustále kupředu, ale nezapomínat na svou minulost. Nevláčet minulost jako kámen s sebou, ale nedělat ani jako by nebyla, tak tomu alespoň zatím rozumím. Takže původní Shubukan 衆武館 se změnil v prvním znaku na Shubukan 修武館. Nový znak na počátku 修 se čte také „Šú“, ale znamená disciplínu, zlepšování se, studium (修業する shugyosuru – studovat). Takže mě napadá, že by to mohlo být něco ve smyslu „budova ke zlepšování se skrze budo“. To je hodně blízko ke kaligrafii, na tenguji Ogino Yasumichi senseje dnes: Ga-Ken-Kokki, tedy studiem meče ke zlepšování se, nebo k sebe disciplíně. Sám Ogino sensei říká, že to je pro něj: „studiem meče porážet své slabosti a špatnosti“.

Následné období bylo ve znamení rozkvětu Shubukan. V té době se o konkrétních dojo hodně vědělo a často se vzájemně navštěvovali se vší vážností i okázalostí co k tomu patří. Závody a poměřování sil bylo normální součástí takových návštěv.

Vystřídalo se zde mnoho významných učitelů, po kterých zde odkazy zůstali až dodnes i ve fyzické podobě. Jedním z významných externích učitelů byl například Keisaburo Sugawara (菅原 惠三郎), kendo, hanshi 9 dan.

Mnoho žáků Sato i posléze Ogino Seisaku senseje dosáhlo titulů Kyoshi i Hanshi. V roce 1979 se Ogino Seisaku stává vicepresidentem zdejší Edogawa Kendo Renmei a v roce 1981 dostává ocenění za celoživotní práci od Tokyo Kendo Renmei.

V roce 1979 provede syn Ogina Seisaku, Ogino Yasumichi výraznou rekonstrukci budovy dojo a nad ní přistaví dům nájemních bytů. Tuto podobu již známe dodnes.

 

 

23. května 1983 odchází na věčnou cestu Ogino Seisaku ve věku 83 let. Posmrtné jméno je Takanobu (高延)

 

Kancho sensei

V červnu 1983 je do své funkce ředitele Shubukan uveden Ogino Yasumichi.

Kendo shihan je stanoven Kono Tadashi (河野豈小) a iaido shihan Nakamura Kazushiro (中村和四郎), blízký žák Danzaki Tomoaki. Ogino sensei je tak v roli kancho – ředitel.

U Nakamura senseje se trochu zastavím, protože významným způsobem formoval iaido nejen v Shubukan. Byl oficiální zkušebním komisařem a instruktorem iaido Tokio Kendo Renmei (iaido). Ředitelem Edogawa Kendo Renmei (iaido). Vychovával mladou generaci iaidistů na Josai universitě a universitě Kanto. V roce 1982 obsadil 2 místo na Celojaponském mistrovství iaido. Jeho vzdělání bylo Iaido kyoshi 8. dan, Kendo kyoshi 7. dan, Jodo kyoshi 7.dan. Byla to stále stoupající hvězda iaido a své jméno budoval po celé zemi. Pravidelně se účastnil Kyoto Taikai.

 

 

 

 

 

 

 

Bohužel poslední rok života bojoval se „spinal dysplasia syndromem“, odešel na věčnou cestu poměrně mladý v 76 letech 4. října 2003. Ze sensejových dobových záznamů se můžeme dočíst: „Od konce minulého roku jsem pociťoval změnu jeho fyzického stavu. Stál v dojo, vyučoval iaido, ale zároveň bojoval s nemocí. Bylo těžké nevidět, že den rozloučení přijde brzy. Když si Kazushiro sensei uvědomil, že se blíží den rozloučení požádal mě, abych byl předsedající pohřbu. Poslední tréninkový den v Shubukanu řekl „vousáč“ osaměle: „Kancho tonomu jo.“ Bylo to poslední slovo mého 45letého vztahu sním, skoro jsem nedokázal říct: „Gambare!“.

 

 

 

 

 

 

 

Lidé v Shubukan se díky Ogino sensejovi vydávali i poměrně moderními cestami. V říjnu 1983 začne dojo vydávat svůj vlastní měsíčník „Novinky Shubukanu“. Dnes jsou jednotlivé výtisky ručně svázány v kronikách. Na tento počin pak o 20 let později naváže vytvořením webových stránek Shubukan. Je v roce 2003 v okolí jeden z prvních a dodnes si za to Ogino sensei vysloužil velké uznání, jak je nadčasový. Je pravda, že web byste v mnoha ken dojo dodnes hledali marně. Web byl vytvořen ve spolupráci s panem Kawana Atsuo (manžel paní Kawana, dnes kendo renshi 6.dan) a je vlastně dodnes velmi pěkným foto-blogem.

V listopadu 1987 skládá Ogino sensei 7. dan kendo a o rok později získává titul kyoshi. Tento rok pak přinese ještě jeden skok v před. Do Shubukanu se poprvé dostanou cizinci. Prvními jsou zájemci z Maďarska (Vadadi Zolt a Sipos Aranka) a skupina z Nového Zélandu. Od roku 1991 pak přibydou Češi a Poláci, Němci, Thajwanci. Začne tak vzájemná zahraniční spolupráce trvající dodnes.

29.4.1991, v době, kdy s Japonsku započne tzv. „Ztracená dekáda“, dokáže opět Ogino sensei, že jde přesně ve stopách svého otce a významných sensejů, a mnohem výše. Na pozemku v Daigo, prefektuře Ibaraki, otevírá Daigo – Sanzo, Yama no dojo – horské dojo. Ale o tom zase někdy příště…

Od roku 2005 je o dohled nad výukou kendó požádán Ogasawara Sosaku sensei, kendo hanshi, 8. dan (剣道範士八段　小笠原宗作　先生) a ten s sebou přivádí Nakayama Mineo (剣道範士八段　中山　峯雄　先生) a Itto Hiromi senseje (剣道教士八段　伊藤　裕見　先生), všichni kendo hanshi, 8. dan. Všichni jsou to instruktoři Tokijské metropolitní policie.

 

 

 

 

 

 

 

Výuku iaidó vede pravidelně Okada sensei, iaido kyoshi, 7. dan. 

Trochu se zastavím u Nakayama senseje. Je poměrně málo známý tím, že vyučuje a cvičí málo známy styl kenjutsu Keishi-ryu (警視流). Jde o dodnes vyučovaný policejní systém, který by vytvořen ještě před systémem kendo kata. Jakýsi předskokan. Systém tvoří 10 kata z nichž každá pochází z jiné kenjustu školy. Zde se můžete podívat a ukázky této školy, včetně názvů kata a původních škol.

 

 

 

 

 

 

 

Současnost

Ogino sensei Shubukan stále zlepšuje. Před pěti lety vybavil dojo klimatizací. Do té doby si všichni užívali v létě 40 stupňové teploty a v zimě kolem 0. Vyrůstají zde nové generace učitelů, jak kendo tak iaido. Na co dbá Ogino sensei opravdu hodně je dětská základna. Děti a dorostenci tvoří opravdu velkou skupinu žáků. Posledním zajímavým rozšížením výuky je prostor pro výuku Jodo. To vede pravidelně Morii Mitsuo sensei (森井美津男), jodo kyoshi 8. dan, iaido renshi, 6. dan, kendo 5. dan. Po odchodu Okada na věčnou cestu, vede s Ogino sensejem i iaido výuku.

 

Pár odhalených tajemství na závěr:

1. Po kamizou je ve stojanu na meče velmi starý shinai. Když se podíváte blíže a přečtete jeho znaky, dozvíte se „Nakayama Hakudo“ (中山博道)
2. Vlevo od kamizy je pod stropem kaligrafie se zlatým rámováním. Pod podpisem přečtete jméno Mochida Moriji (持田盛二)
3. Vedle této kaligrafie je další se stříbrným rámováním. Ta je od Saimura Goro (斎村 五郎)
4. Napravo je kaligrafie v bílém rámu. Jejím autorem je Takano Sasaburo (高野佐三郎)

Všichni tři sensejové jsou známi jako jedni z Showa no Kensei. Zároveň jsou uvedení do „Síně slávy kendo“ 

  5. Na fotografii z narozenin Mochida senseje v tomto článku, jsou následující významné osob:

Horní řada zleva: Nagahori, Baba, XX(neznáme), Ogino S., Nukugawa, Sudo, Takada

Spodní řada zleva: Tsurumi, Mochizuki, Sato, Nagahori (manželka), Mochida, Ando, Masuda, Ozawa

Mnoho z nich naleznete v „katalogu“ významných kendistů.