Rád bych zde touto krátkou vzpomínkou vzdal čest Tomáši jelenovi, se kterým jsem se dlouhá léta znal a který nás bohužel navždy opustil a odešel do nebe bojovníků.

Senpai

Tomáš Jelen byl můj kendó senpai. Poprvé jsem se s ním setkal v roce 1998 v oddílu Vysokoškolské tělovýchovné jednoty TECHNIKA PRAHA STROJNÍ. Začal jsem zde poprvé cvičit kendó a Tomáš Jelen byl s dalšími senpaji jedna z osob, který vedl tréninky a předával nám své znalosti. Seděl spolu s vedoucím oddílu vpředu na čestném místě. Jako učitel byl vždy pozitivní, a vše co po svěřencích chtěl, uměl ukázat. Co mi z této doby utkvělo ve vzpomínkách bylo jeho neuvěřitelně silné a živé kiai a nekompromisní výpad na men. Sám dokázal cvičit až do konce svých sil.

Tomáš byl velmi aktivní v motivaci a organizaci výjezdů na mnohé kendó semináře a závody. Sám byl velmi aktivním závodníkem a také členem reprezentace kendó a mnohonásobným reprezentantem ČR na ME a MS kendó.

Jak jsem Tomáše hlouběji poznával, nadchnul mě svou vždy pozitivní náladou a výborným humorem. Působil velmi přátelským dojmem a myslím, že měl rád pohodovou atmosféru ve svém okolí. To dokázal dobarvovat svými originálními hláškami, které vždy servíroval bez změny výrazu, s lišáckým pohledem a vyčkal si reakce okolí. Rád se pak společně smál. Historky s ním by vydaly na samostatnou knihu hodně dobrého čtení.

Pro mě velmi vzdálenou a nečekanou částí Tomášova já, byl vztah k adrenalinovým sportům a také k moři a lodím. Byl jsem velmi překvapen, když jsem zjistil, že je do určité velikosti lodě kapitánem Středozemního moře. Tomáš měl mimo kenda i opravdu velký záběr zájmů.

Sekretář a president

V roce době, kdy jsem Tomáše poznal byla naše federace velmi mladá a měla dost velké porodní bolesti. Od roku 2000 byl Tomáš sekretářem České federace kendó. Bylo to v době, kdy byl presidentem pan Miloslav Hotovec. V roce 2004 jsem byl zvolen do funkce Technického komisaře ČFK a tím jsem se dostal do Tomášovi pracovní blízkosti. Dnes vím, že bylo mou ctí, že jsem mohl s Tomášem spolupracovat až do roku 2016. V osobě sekretáře nalezla ČFK v Tomášovi velmi kreativního ale systémového člověka. Již v roce 2000 jsme měli např. elektronickou databázi členů, kterou si Tomáš sám napsal v MS Access. Byl vždy velmi komunikativní jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Tomáš byl vždy součástí organizačních týmů seminářů, výjezdů reprezentací a asi nebyla akce, kde by nebyla jeho tvář vidět.

V roce 2006 odešel z funkce presidenta Miloslav Hotovec a tehdejší valné hromadě (v té době GS jako generální shromáždění) doporučil, aby jako nového presidenta ČFK zvolila právě Tomáše Jelena. Tomáš představil svou koncepci rozvoje ČFK a svou práci a byl jednomyslně zvolen.

Za následujících 10 let se Tomášovi podařilo vytvořit v ČFK prostředí, které bylo velmi plodné a pomáhalo dalšímu procesnímu rozvoji ČFK. Ve spolupráci s ostatními, kdy byl Tomáš katalyzátorem pozitivní a plodné diskuze, vznikl v ČFK například Národní pohár kendó. Na jeho podobě se postupně Tomáš podílel s řediteli NP a dalšími senpaji kendó. Také MČR kendó dostalo reprezentativnější podobu, a to prvním krokem, kdy bylo vyčleněno ze seriálu závodů, jako samostatná akce. Spolupracovali jsme spolu na nových podobách zkušebních řádů, dále na směrnicích a systému přípravy a výběru reprezentací.

Co bych ale z jeho práce vypíchl hlavně, Tomáš se zasadil na můj podnět za zrovnoprávnění všech BU zastoupených v ČFK a dělení rozpočtu dle počtu členské základny jednotlivých BU. Tak se mohlo více nadechnout iaido a džódó a to se vrátilo v podobě četných medailových úspěchů.

Celou dobu se mi s Tomášem spolupracovalo velmi dobře a pokud jsem mu přinesl jako technický komisař a později ředitel, i jako vedoucí reprezentací iaidó a kendó, smysluplné podklady pro nějakou změnu nebo posun, vždy se mnou ochotně diskutoval a snažil se věci posunout vpřed.

„Po zásluze…“

Poslední dny si často vzpomenu, na český sarkasmus „po zásluze potrestán“ ve spojení s úspěšnými lidmi. Kolem roku 2015 bylo prostředí v ČFK velmi napjaté a myslím, že byla potřebná určitá změna. ČFK měla jednu z největších členských základen, velký důraz se kladl na kendó a iaido reprezentace a jejich úspěchy. Často jsme diskutovali nad podobou a vedením ČFK, VV byl tehdy stále tří členný a musím říct, že značně přetížený. Stanovy byly téměř 20 let staré a omezující. Dále eskalovala příprava kendistů na MS v Japonsku. Tam chtěl jet každý a dělal pro to maximum. Do Japonska (Tokyo) se MS vracelo od roku 1997 (Kyoto).

Před MS kendó se rozhořel velký spor s tehdejším vedoucím reprezentace ze strany některých členů repre ohledně výběru. Ten spor se dotkl snad každého, Tomáše, mě, celého VV, poznamenaná byla i kendó repre. Celou věc nakonec řešila i dozorčí komise. Tomáš se za vedoucího reprezentace postavil a byl vystaven velmi silnému tlaku některých členů širšího výběru, kteří nebyli nominováni. Do této turbulence Tomáš dál hledal nový směr pro ČFK. Dělal to formou jemu vlastní. Diskuze každého, kdo chce posouvat ČFK vpřed. Jeho snaha byla vždy, aby směr vzešel zespodu, nebo měl podporu ze spodu. Aby on, jako president, poskytl živnou půdu pro něco nového, dobrého. Asi jako kapitán na moři věděl, že takto je to nejfunkčnější a dlouhodobé. Já jsem tomu ale bohužel nerozuměl, tehdy jsem to nechápal…

V roce 2016 jsem připravil půdu a podmínky, které Tomáš jako president nemohl ustát. Postavil jsem se proti jeho další práci ve VV, podlomil jeho autoritu u ostatních oddílů a pomohl spolu s dalšími aktéry vytvořit tlak který vedl k tomu, že Tomáš odešel z funkce presidenta. Do vedení ČFK jsem tak pomohl nastoupit novým lidem, oba s právem hlasovacím, VV začal být 5členný. Následující dění jsem již nedokázal ovlivnit ani zastavit. K mému šoku se podmínky v Tomášově mateřském oddíle změnily pro něj natolik, že se bohužel rozhodl ukončit i svou kariéru kendó. Sám jsem byl svědkem několika výstupů proti jeho osobě a bylo to opravdu velmi nepříjemné a nepřátelské.

Omluva

Poslední dobou jsem měl stále větší potřebu Tomáše vyhledat a říct mu to, co teď mohu jen napsat, protože mě jeho smrt předběhla:

„Tomáši, rád bych se Ti se srdce omluvil za to, že jsem pomohl k tvému pádu ve funkci presidenta ČFK a přispěl jsem tím tak i ke konci tvé kendó kariéry. Způsob, jakým jsem to udělal nebyl hodný Tebe ani mě a ani ostatních aktérů, kteří si to neuvědomují. V době, kdy se to stalo jsem nerozuměl hodnotám, jaké jsi vyznával a nevěděl jsem to, co vím dnes. Přijmi mou hlubokou omluvu. Byl jsi skvělý člověk a také nejlepší sekretář a president, jakého kdy ČFK měla. Velice mě mrzí, že ti to neřeknu do očí“

Tomáš Kyncl

Fotogalerie v upomínku na Tomáše